Pětkrát denně se pomodlit, chudým dávat almužny, během svatého měsíce Ramadánu se v denních hodinách postit, věřit v jediného boha Alláha a vykonat alespoň jednou za život pouť do města Mekka - to je prý pět základních pilířů islámu. Křesťané, ti si pro jistotu vymysleli svých přikázání hned dvakrát tolik. Hned se mi ale vybavuje známý výrok Reinholda Messnera: "Všechna pravidla jsou mi podezřelá, kromě těch, která jsem si vytvořil sám." A zatímco palubní rozhlas oznamuje přistání na letišti v Istanbulu během dvaceti minut, odkládám rozečtenou knihu "Islám mezi východem a západem".



    "Moc krásná země ta Česká republika," chválí po chvilce hovoru vedle mě sedící turečtí manželé svoji právě ukončenou pražskou dovolenou. "Máte nádherně zelenou trávu. Škoda jenom, že u vás vůbec nesvítí slunce." Pravda, nějak jsme si zvykli přetrpět ten sychravý podzim se zablácenou zimou pod souvislou dekou oblačnosti a trávy si příliš nevšímat.

    Istanbul - deset milionů obyvatel. Úplně celá Česká republika napěchovaná do jediného města. Hrozný mumraj, ucpaná dálnice. Na konci přistávací dráhy mezinárodního letiště brzdí jedno letadlo, zatímco druhé už za ním na tutéž dráhu přistává. Neuvěřitelná tlačenice v řadě letadel na start. Popojíždí se krokem. Jako v pražské dopravě po povodních.

    "Teşekkür ederim," odmítám zdvořile nabízenou cigaretu a taxík divoce uhání z letiště směrem k přímořskému letovisku Ölüdeniz. Turecký řidič zesiluje autorádio a začíná si spolu se zpěvákem pobrukovat do rytmu naprosto zvláštní hudby, pod kterou úplně barvitě vidím vlnící se Šeherezádu s černýma očima o holým břichem. Turecký Karel Gott.

    Bouřka. Blesky jeden za druhým, rachot hromu a hotová průtrž mračen. Tak tohle v Ölüdeniz ještě neznám. Část Čechů, která si k ubytování vybrala kemp u Tiché laguny, začíná se svými stany plavat. I centrální pěší zóna je brzy zatopená. Na tolik vody tady zkrátka nejsou zařízení.



    Tržnice v sousedním městečku Fethiye je hemžícím se mraveništěm lidí a chaotickou směsicí barev a všelijakých vůní. Ceny jsou pro středoevropana docela mírné a trpělivé smlouvání přináší často až šokující výsledky. Obrovská placka Gözleme chutná výtečně a směs zeleniny s pikantním kořením je ostrá jako břitva. Celých dvacet metrů za mnou běží turecké děvče s drobnými, které jsem si po zaplacení větší bankovkou zapomněl vzít. Když vidí můj ostrým kořením poněkud zkřivený úsměv, dostávám ještě zdarma šálek jablkového čaje na spláchnutí hrdla.

    Letošní 3. letecký festival v Ölüdeniz začíná téměř o týden později než loňský 2. ročník. Před rokem touhle dobou už festival právě končil a někteří z jedenácti českých pilotů byli dokonce na cestě domů. I když festivalová registrace z dnešního večera bude dokončena až zítra ráno, už teď je jasné, že v Ölüdeniz se momentálně pohybuje téměř 500 pilotů. A to je ještě třeba přičíst nelétající přítelkyně, manželky, milenky a doprovod vůbec. Jenom Čechů a Slováků se na festival sjela téměř celá stovka. Možnost zalétat si v termice během druhé poloviny října je pro středoevropana zřejmě velice lákavá.





    Už dnes si několik pilotů nedočkavě vyzkoušelo přistání do moře včetně jednoho nejmenovaného, česky hovořícího. Jinak zatím létání mírně ztěžuje bohatá oblačnost, která se kolem poledne začíná vytvářet kolem kopců ve výškách asi 1000m n.m. To znamená, že se odpoledne startuje nad oblačností. Podle předpovědi se podobná situace dá očekávat i během několika dalších dnů. Ale nepředbíhejme událostem, uvidíme ...