Poměrně zajímavou funkcí, i když o její užitečnosti by se jistě daly vést dlouhé debaty, je Best Shot Selection (výběr nejlepšího snímku). Fotoaparát, který je touto funkcí vybaven, dokáže spustit dlouhou sérii záběrů, která běží obvykle tak dlouho, jak dlouho je stisknuta spoušť a je omezena určitým maximálním počtem záběrů série (obvykle 10). Z takto pořízených záběrů ale elektronika fotoaparátu vybere a ponechá uložený v paměti pouze jeden jediný snímek, a to ten nejlepší.

    Okamžitě se nabízí otázka, jak dokáže elektronika rozhodnout za fotografa, který že záběr z celé série je právě ten nejlepší. Kritérium výběru je poměrně jednoduché. Vybírá se nikoliv nejlepší snímek, ale přesněji řečeno nejostřeji prokreslený, a to na základě výběru snímku s největším datovým objemem a tedy s největším množstvím detailů, ve snímku obsažených.

    Na všech snímcích musí být nasnímán tentýž motiv, bez výrazného pohybu fotoaparátu či objektů v zorném poli, jinak je elektronika s výběrem v koncích. Přesto právě drobný pohyb, který dokáže mírně rozmáznout ostré kontury fotografovaných předmětů, je pro BSS to pravé sousto.

    Fotografujeme-li např. z ruky delší expoziční dobou nebo třeba i ze stativu v "Macro" režimu z malé vzdálenosti mírně se ve větru pohybující rostliny, je jasné, že při exponování jednotlivých záběrů by byl výsledek pokaždé jiný. Jednou špatně zadržíme dech, podruhé se ruka při stisku spouště mírně zachvěje, potřetí zrovna zafouká vítr a pohne v okamžiku expozice fotografovaným objektem. Spuštěním série záběrů je jednak eliminováno "utržení" prvního záběru pohybem fotoaparátu při stisku spouště, ale hlavně by v tom musel být čert, aby z deseti záběrů nevyšel alespoň jeden slušně ostrý.