Příčina vzniku červených očí na snímcích pořízených s bleskem spočívá v červené barvě sítnice lidského oka. Je-li oko fotografované osoby osvětleno silným světelným zdrojem umístěným blízko osy objektivu, osvětlí záblesk červenou sítnici a objektiv ji pochopitelně zachytí na snímek. Jak vyplyne z dalšího, podstatná je právě ona blízkost blesku u osy objektivu.

    Výrobci fotoaparátů používají k potlačení tohoto jevu dvě různé metody. Metoda několika rychlých předzáblesků těsně před vlastní expozicí přinutí zornici oka fotografované osoby ke zúžení a tím i ke zmenšení plochy, kterou pak projde hlavní záblesk okem až na sítnici. Ozářená červená plocha je pak výrazně menší a na snímku mnohem méně patrná. Tato metoda sama o sobě tedy nikdy nedokáže odstranit jev červených očí, pouze jej do jisté míry potlačí. U osob pod vlivem alkoholu či drog je dokonce naprosto neúčinná, protože zornice v těchto případech reagují velmi pomalu nebo už nereagují vůbec!

    Druhou a mnohem účinnější metodou je vysunutí či vyklopení blesku do větší vzdálenosti od osy objektivu. Tím dojde ke zvětšení paralaxy mezi osou záblesku a osou objektivu. Čím je tato paralaxa větší, tím menší je pravděpodobnost vzniku tohoto jevu. Dívá-li se fotografovaná osoba do objektivu, lze zvětšením paralaxy dosáhnout situace, kdy světlo záblesku sice projde zornicí, ale dopadne na tu část sítnice, kterou objektiv skrz zornici díky velké paralaxe nevidí. U malých kompaktních fotoaparátů, kde je blesk nehybnou součástí fotoaparátu, často nezbývá, než zvětšit paralaxu přiblížením se k fotografované osobě. Vrchol úhlu paralaxy totiž leží právě na sítnici jejího oka.

    Kombinací metody předzáblesků (zúžení zornice) a vysunutím blesku dál od osy objektivu (zvětšení paralaxy) lze dosáhnout poměrně dobrých výsledků. Nejlepším řešením je ale externí blesk, který se uchytí na výložné raménko a pomocí propojovacího kablíku nebo opticky se provede jeho přesná synchronizace s otevřením závěrky fotoaparátu.