Paralaxou se ve fotografické praxi rozumí úhel mezi osou objektivu a osou hledáčku nebo také mezi osou objektivu a osou zábleskového zařízení.

    Paralaxa hledáčku znesnadňuje zejména u kompaktních fotoaparátů správné posouzení fotografované scény, obzvláště u kompozic s blízkými i vzdálenými předměty. Fotograf totiž vidí v hledáčku přece jen něco jiného, než co vidí objektiv, jehož osa se na fotoaparátu nachází o několik centimetrů mimo osu hledáčku. U zrcadlovek je tato paralaxa nulová, tedy není žádná, protože fotograf vidí v hledáčku obraz vytvořený přímo objektivem.

    Paralaxa zábleskového zařízení je zase rozhodující pro vznik známého a nepříjemného efektu červených očí. Čím je tato paralaxa větší, tím menší je pravděpodobnost vzniku tohoto jevu. Protože se jedná o úhel mezi osou objektivu a osou zábleskového zařízení, který má svůj vrchol v oku fotografované osoby, lze tuto paralaxu zvětšit buď prostým přiblížením se k fotografované osobě nebo vysunutím blesku dál od objektivu.

    Vysunutí blesku do větší vzdálenosti od objektivu je často realizováno výsuvným či výklopným mechanizmem, a to dokonce i u některých malých kompaktních fotoaparátů. Tam je totiž vzdálenost výbojky zábleskového zařízení od objektivu obzvláště kritická. Nejlepším řešením je ale externí blesk, který se uchytí na výložné raménko a propojovacím kablíkem nebo opticky se synchronizuje s otevřením závěrky fotoaparátu.