Expoziční pružnost světlocitlivého materiálu či snímače je míra schopnosti zaznamenat velký rozsah jasů fotografované scény ve správném podání. Při extrémně vysokém nebo naopak velmi nízkém jasu začíná totiž světlocitlivý materiál či snímač nesprávně převádět jednotlivé hodnoty jasu, protože se dostává do oblasti přeexpozice nebo naopak podexpozice.

    Na křivce senzitometrické charakteristiky je jasně patrné, že v oblasti jasů mezi body C-D je křivka lineární a pouze v této oblasti probíhá převod jasů na elektrický náboj (event. zčernání nagativního materiálu) správně.

    Čím větší úsek přímkové části charakteristiky bude světlocitlivý materiál či snímač mít, tím větší rozsah jasů zvládne správně převést a tím bude i větší jeho expoziční pružnost. Ani při velmi slabém či naopak příliš silném osvětlení se tak převod jasů nedostane do nelineárních oblastí podexpozice (B-C) nebo přeexpozice (D-E).

    Z průběhu křivky senzitometrické charakteristiky je velmi dobře patrné, že zvýšení expoziční pružnosti lze mimo jiné dosáhnout např. zvýšením citlivosti. Body A, B a C se totiž zvýšením citlivosti posunou směrem dolů a přímková část mezi body C-D se tím prodlouží.