Ohniskovou vzdáleností se rozumí pomyslná vzdálenost za objektivem, ve které objektiv vykreslí ostrý obraz, nacházející se teoreticky v nekonečné vzdálenosti před objektivem. Pomyslná proto, že dnešní objektivy, konstruované z mnoha skupin speciálních čoček, dokážou zobrazit ostrý obraz za objektivem ve vzdálenosti kratší, než je jejich ohnisková vzdálenost. Přiznivě se tak zkracuje stavební délka zejména u objektivů s delšími ohniskovými vzdálenostmi - teleobjektivů. Obecně platí pravidlo, že čím kratší ohnisková vzdálenost, tím větší úhel záběru objektivu a naopak. Ohniskovou vzdálenost některých objektivů lze dokonce plynule měnit v určitých mezích. Takovému objektivu se říká transfokátor nebo Zoom.

    Teleobjektivy s dlouhými ohniskovými vzdálenosti tedy umožňují svým malým úhlem záběru "přiblížit" fotografovaný objekt (podobně jako dalekohled), zatímco objektivy širokoúhlé svým velkým úhlem záběru dovolují celou fotografovanou scénu jakoby "vzdálit" od objektivu.

    Za "normální" objektiv se považuje objektiv s ohniskovou vzdáleností 50mm (pro vytvoření obrazu na políčku kinofilmu), zatímco u objektivů digitálních fotoaparátů je tato vzdálenost několikanásobně menší. Světlocitlivý snímač digitálního fotoaparátu má totiž menší rozměry než políčko kinofilmu. Aby se zabránilo zbytečným zmatkům, udávají všichni výrobci digitálních fotoaparátů ohniskové vzdálenosti objektivů přepočtené na ekvivalenty objektivů pro fotoaparáty s kinofilmem.