Chcete na tomto místě svoji reklamu ?



Kupujeme padák - jak na to

Petr Dvořák

    Koupě padákového kluzáku není každodenní záležitostí a tak je jistě třeba zvážit všechny aspekty takového létajícího zařízení, pečlivěji se věnovat výběru značky a typu. Článek by měl poradit především začínajícím a nerozkoukaným pilotům, zkušení letci se na našem trhu dobře vyznají a mají, takříkaje, vlastní rozum.

Starší nebo nový?
    Starší padáky kupují v drtivé většině absolventi kursů, snad s výjimkou těch mohovitých, kterým na nějaké koruně nesejde. Už samotné rozhodnutí, zda koupit olétaný anebo nový padák, je docela zásadní. Je to jako s automobilem - nové padáky jsou drahé, avšak bez závad, na maximu materiálových kvalit i v souladu s nejmodernějšími technologiemi konstrukce padákových křídel; starší jsou zase levnější, ale mnohdy zastaralé nebo dost opotřebované. Lze uznat, že začínající pilot nepotřebuje nutně generačně poslední typ křídla, když jeho pilotní umění stojí na startovní čáře. V posledních letech, řekl bych, se největší pokroky při konstrukci padáků dělají v oblasti pasívní bezpečnosti křídel, nikoliv v jejich výkonnosti, která už pár let leží ve spektru rychlostí 30-50 km/h a klouzavostí 1:6 až 1:8. Tento faktor by ovšem svědčil spíše pro koupi nového padáku - bude pravděpodobně bezpečnější, než padák 3 nebo 5 let starý. Ještě nedávno byly uveřejňovány nejrůznější výkonnostní škály, podle nichž se padáky zařazovaly do všelijakých kategorií typu školní, rekreační, výkonný, vysokovýkonný, soutěžní atd. Dnes kromě speciálních kategorií máme tři: standard, performance, competition. Ale kam spěje další vývoj? Možná, že nás v budoucnu čekají třeba jen dvě kategorie, protože u soutěžních padáků se natolik zvýší jejich bezpečnost, že se stanou běžnými křídly kategorie performance. Anebo zesílí tlak sportovců, sportovních organizací a leteckých úřadů na výrobce, ostré soutěžní padáky se zcela přestanou vyrábět a létat se bude všeobecně na daleko bezpečnějších a přitom téměř stejně výkonných padácích třídy performance. Vraťme se k tématu: pilot - začátečník by měl v každém případě sáhnout po nejbezpečnějším padáku, tj. kategorii standard, ať už novém nebo starším.

Kupujeme starší padák
    Pilot, který právě absolvoval kurs paraglidingu, by měl mít důvěru ke svému instruktorovi a instruktor by zase měl mít dostatek zodpovědnosti, aby společně našli pro absolventa vhodný padák za správnou cenu. Pilot - začátečník by neměl sám jít a koupit první padák, na který narazí při četbě nějakých inzerátů, zejména v neleteckých tiskovinách. Prvním kritériem výběru by měla být bezpečnostní kategorie, tedy pro začátečníka prakticky výhradně standard. Někdy zůstává absolvent kursu v dalším a častém kontaktu se svým instruktorem, například v paraglidingovém klubu, který kolem sebe sdružuje škola (příkladem buďtež Pegasáci nebo beskydské kluby firem Mac a Sky, ale třeba i lítači z Brna kolem Radka Šimoníka, Plzeňáci, Plaňáci, atd.). V těchto klubech se dozví všechno, co potřebuje. Dalším a neméně důležitým kritériem je velikost padáku. Nevěřte tomu, když se vám instruktor, firma nebo nějaký lítač budou snažit prodat padák se slovy "Sice je to o dost větší plocha, než jakou bys měl mít, ale když budeš lítat ve slabých podmínkách, zalítáš si líp než všichni ostatní," nebo v opačném případě "Ten padák je menší, než odpovídá tvojí váze, ale to je výhoda, protože v turbulencích bude nesmírně stabilní a vůbec se nebude klapat". Při větší ploše padáku budete jedině nešťastní, protože křídlo poletí pomaleji, při menších rychlostech bude také méně účinné řízení, přenášení těžiště, nižší stabilita a tedy značně vyšší klapavost. Padák se bude chovat líně a tupě, včetně reakcí při kroužení v termice, kde přece jen potřebujete poněkud větší obratnost. A menší plocha? To není vhodná volba, protože je rozdíl, když vážíte víc a máte menší plochu křídla (hmota je totiž soustředěna hlavně kolem těžiště člověka, které je kdesi za pupíkem) a když se na totéž plošné zatížení dovážíte vodou, která je ve vaku o půl metru níž pod vaším těžištěm. Dovolím si uvést příklad ze své praxe: vážím 105 kg a naštěstí jsem si nevzal padák velikosti 28 m2, nýbrž jsem si nechal ušít adekvátních 30 m2 (za tuto ochotu jsem Vaškovi Sýkorovi z Gradientu a Milanu Michnovi ze Sky, kteří pro mne padáky dělali, dost vděčný). Ve středně a hodně silných podmínkách se vždy dovažuji 10 kg vody a padák letí skvěle. Když jsem však zalétával padák kategorie performance velikosti 28 při středně silných turbulencích, padák hodně vystřeloval dopředu, že jsem měl skoro strach a let byl velice nepříjemný. Přetížený padák tedy klape možná méně, ale zato na tyto stavy ostřeji a rychleji reaguje. Tím je možná nebezpečnější, než když vaše tělo váží správně a přidáte si umělou zátěž pod sebe.

    Závěr těchto vět je tedy takový: zvolte velikost, při níž se bude plošné zatížení vašeho padáku pohybovat mezi 3,5 až 4,0 kg/m2; u tandemu pak běžná zatížení i překračují 5 kg/m2.

    Zvolili jsme si už správnou kategorii i plochu padáku. Od jaké firmy by padák asi měl být? U nás se prodávají padáky domácí i zahraniční výroby. Osobně preferuji produkci domácí - už třeba jen proto, že se můžeme s výrobcem o čemkoliv poradit a všechny problémy konzultovat. Domácí výroba je kvalitativně naprosto srovnatelná s výrobou na západě Evropy a kontakt s výrobci daleko pružnější.

    Nelze však opomenout, že jsou u nás prodejci západních padáků, kteří se velmi spolehlivě postarají o váš veškerý servis a u zahraničních výrobců zařídí cokoliv, co potřebujete. Potom je při volbě domácí - zahraniční snad už jediným kritériem cena. Nezapomínejte také, že čas od času musí padák na technickou prohlídku k výrobci, tu a tam přetrhnete šňůru nebo natrhnete látku padáku (Cena materiálu je stejná u nás i v zahraničí. Jinak je to ale s cenou práce). Nejsem přítelem toho, aby v takových případech putoval padák do zahraničí, avšak fajnšmekr, vysloveně toužící po Edelu, Swingu, Firebirdu, Nově a hromadě dalších nechť si jej klidně pořídí. Jen by si měl zjistit, zda u nás existuje zástupce nebo prodejce příslušné firmy, případně jestli některá česká firma přímo nezajišťuje servis u nás.

    Při volbě staršího padáku českého výrobce může koupěchtivý pilot narazit na značku již neexistující firmy. Tak tomu je například v případě beskydské firmy Boomerang, jejíchž padáků u nás létá stále poměrně dost, ale firmu už byste hledali marně. Kde bude získávat prodloužení osvědčení letové způsobilosti? Kam bude chodit kvůli opravám? Takový padák by mohl koupit za opravdu levný peníz s tím, že s ním buď bude létat "bez papírů," což je bohužel u nás zřejmě dost častý zjev, nebo jej zahodí, když ho někde roztrhá o strom a půjde si pak koupit jiné křídlo. Jsou u nás také firmy, které sice existují, před lety padákové kluzáky vyráběly, ale dnes už vyrábějí něco jiného. Firmy Cirus a Junkers jsou názorným příkladem. Situace v Cirusu mi není známa, Junkers však ochotně vychází majitelům těchto starších padáků vstříc při jakýchkoli opravách.

    Starší padák, který se chystáme koupit, by nejspíš neměl být starší pěti roků. Pokud byl takto starý padák průměrně vytěžován, bude již ve špatném stavu. Žádejte po prodávajícím doklad o datumu výroby (každá solidní firma vydává k padáku letovou příručku s potvrzením záručního listu), platný průkaz letové způsobilosti (nedbejte výroků typu "no, on ten padák to nemá, ale když si zajdeš k výrobci, bez problémů ho získá" - ať si to zařídí prodávající a teprve pak se s ním dohadujte o koupi). Starý padák by také měl mít vyměněné šňůry, a to nejméně jednou za dva až tři roky. Délka šňůr se vlivem jejich zatěžování při létání mění, a to ještě u každé řady jinak, čímž se postupně mění úhel nastavení, potažmo úhel náběhu a vůbec celý profil. Mění se pak i letové vlastnosti, zpravidla padák zpomaluje svůj let. Šňůry padáku si při jeho koupi důkladně prohlédněte - jejich stav je důležitou stopou o zacházení s padákem a o jeho stáří. Také samotná látka padáku má určitý lesk, sytost barvy, charakteristický zvuk při promílání prsty a propustnost vzduchu. Nebojte se přiložit si látku vzduchotěsně přes ústa a zkusit ji profouknout. Přirozeně nemůžete skrze látku volně dýchat, ale když se vám ji daří profouknout, je padák zralý na vyhození do popelnice. Také uvnitř vrchlíku při odtokové hraně se shromažďuje všelijaké smetí, prach a špína, které při provozu křídla napadá náběžkou dovnitř a usadí se vzadu. Když takový padák používáte i v mokru nebo na sněhu, špína se smáčí, nasákne do látky a později tam zase ztvrdne do špinavého šlemu. Ostatně, i vnější povrch látky vrchlíku dokládá historii provozu padáku, stejně jako u malých dětí můžete na bryndáčku číst jejich jídelníček. Často jsou k vidění všelijaké záplaty, samolepky, podomácku sešité díry a další kuriozity. Když vám k tomu prodávající tvrdí, že "s padákem nikdy nic nebylo," pak evidentně lže a padák si od něj nekupujte. Výhodná může být koupě padáku od někoho z paraglidingového klubu, který si jej před časem kupoval nový. Máte tak možnost znát celou dosavadní historii kupovaného padáku, ba i zkušenosti jeho pilota - vašeho kámoše z klubu.

    Konečnou otázkou je cena padáku. I tady platí podobná pravidla, jako v automobilismu. Ráno koupíte nový padák a tím okamžikem ztratil třetinu ceny. Odpoledne jej budete obtížně nabízet za zbylé dvě třetiny. Obecně lze říci, že dobře se časem prodají padáky kategorie standard nebo performance středních a větších velikostí; cena takovýchto padáků bývá po uplynulé době vyšší, než cena stejně starých a stejně olétaných padáků kategorie competition. Těch je totiž vyráběno poměrně málo a závodníci vesměs potřebují křídla nová, nejmodernější a neošuntělá. Nekupují si tím pádem závoďáky starší a pro běžné létání jsou tyto padáky zbytečně ostré. Kdo si je tedy koupí? Obvyklá cena padáku rok starého je kolem 60-75% ceny nového, dva roky starý padák stojí 40-60%, tříletý kolem 30%, pětiletý do 20%. Soutěžní padák pět let starý je neprodejný. Školní kluzák Classic, starý 8-9 roků, stojí 500,- Kč, ale setkal jsem se už s tím, že prodávající doslova zneužil neznalosti nějakého nadšence, který nejspíš ani nevěděl, že existují nějaké školy paraglidingu, a takový prastarý Classic si koupil za nehorázných 3500,- Kč. To je ale už jiná otázka, kdy by se každý prodávající pilot měl zamyslet sám nad sebou, co tím může způsobit.

    Dnešní nové padákové kluzáky stojí přibližně 35 až 45 tisíc Kč. Ještě nutno podotknout, že rovněž záleží na materiálu, z něhož je vrchlík vyroben. Nejvyšší ceny se týkají skytexu, materiály ICI (Uglid) nebo dokonce Uparnis jsou dnes jen málo používané a u starších křídel tudíž levné.


pokračování článku

 Návrat na domovskou stránku