Paraglidistka Ewa Wisnierska byla nasáta do divoké letní australské bouřky a v úplném bezvědomí prudce vystřelena do výšek prolétávajících Boeingů. Několik hodin před tím, zhruba v jednu odpoledne ve středu 14. února 2007, odešla Ewa na svah Mount Borah, přibližně 50 kilometrů severně od Tamworth a odstartovala. Pro německou paraglidistku to byla ta nejběžnější věc na světě. Několik dalších mezinárodních soutěžících už bylo ve vzduchu, vypadalo to na rutinní tréninkový let a tmavé mraky na jihu byly jen malou tečkou na radaru.

    Jiný pilot popisoval podmínky na startu jako skvělé a dobrou hodinku se létalo nádherně. Stoupáky byly klidné, široké a mírné.

    "Byli jsme hodně daleko, asi 10 kilometrů od mraků a to obvykle nebývají žádné problémy," řekla Ewa. Ale v půl třetí už věděla, že je v průšvihu. Před ní vyrostla valící se hradba bouřky se dvěma jádry, která vysávala nahoru vše, co jí stálo v cestě.

    "Velice těžko se to popisuje - najednou nám mrak zkřížil cestu. Chtěla jsem jej obletět, ale nasál mě rychlostí 20 m/s dovnitř. Nasadila jsem spirálu." V tomto momentě ztratil svět spojení s jiným pilotem, které letěl opodál. Aniž by si to uvědomili, dva piloti tak zmizeli v rychle se uzavírající mezeře mezi dvěma bouřkami ve výšce 2080 metrů nad zemí. To byly tři hodiny odpoledne.

    Čínský pilot s desetiletými zkušenostmi He Zhong Pin (42 let) z Beijing rovněž trénoval na mistrovství, které mělo začít příští týden. Jeho tělo bylo nalezeno ve dvě hodiny odpoledne následujícího dne asi 75 kilometrů od místa startu. Odborníci tvrdí, že se pravděpodobně udusil a nebo umrzl v extrémních výškách.

    "Ani letadla Boeing 747 neprolétávají bouřkou," řekl ředitel závodů a bývalý držitel světového rekordu Godfrey Wenness. Ovšem Ewa Wisnierska se zrovna chystala udělat právě tohle.

    "Spustil se liják a krupobití. Stoupala jsem stále víc a rozhostila se tma. Za několik minut hřmělo všude kolem a bylo mi jasné, že jsem se ocitla v centru bouřky."

    "Opouštěly mě síly. Tlačilo mě to do postroje a upadla jsem do bezvědomí. Nevím, jak vysoko jsem byla. Poslední, co jsem ještě dokázala udělat, bylo zavolat do vysílačky, že mě to nasává nahoru a nemůžu nic dělat."

    Pak omdlela. Otloukaná kroupami velikosti pomerančů a malých melounů, obalená ledem a hnaná stále vzhůru do nebes, chystala se překonat světový výškový rekord. Ale ten okamžik už si nepamatuje. Mount Everest měří 8848 metrů. Tracklog jejího přístroje GPS zaznamenal nejvyšší bod ve výšce 9946 metrů.

    "Po zhruba 40 minutách jsem se probrala. Všechno bylo zmrzlé. Pokusila jsem se seškrabat led z brýlí, abych se podívala, jak jsem vysoko. Ale jedno sklíčko vypadlo. Pak jsem oškrabala displej GPS - výška 6900 metrů a stále jsem letěla."

    Zmatená a potlučená kusy ledu přetrpěla velká přetížení a v lehkém oblečení zakusila teplotu téměř 50 stupňů pod nulou. A stále byla ve vzduchu.

    "Pomyslela jsem si, že trochu přibrzdím, aby znovu zase ucítila křídlo. Ale zjistila jsem, že vůbec nedržím řidičky. Moje ruce i rukavice byly zmrzlé, neměla jsem řidičky a křídlo stále letělo samo. Můj postroj byl plný ledových krup a křídlo taky. Vůbec jsem netušila, že jsem byla v bezvědomí tak dlouho."

    "Po chvíli jsem vylétla z mraků a uviděla slunce. Ale pak mě mraky znovu pohltily. Bylo to drsné. Chtěla jsem se podívat, jak jsem vysoko, ale když jsem to uviděla, znovu jsem zavřela oči. Po dalších 15 minutách jsem ale zjistila, že už nestoupám. Byla jsem ve výšce kolem 5000 metrů a klesala jsem. Pomyslela jsem si - OK, zkusme znovu spirálu. Za chvíli už jsem viděla Zemi a hlavou mi blesklo - tož kurňa, já to snad přežiju!"

    Teď, tři a půl hodiny po startu, už Ewa definitivně směřuje k zemi a vybírá si místo na přistání. Led začíná opadávat ze šňůr a odpolední slunce jí prohřívá obličej.

    "Po přistání jsem byla v šoku. Nevěděla jsem, co dělat, třásla jsem se a byla úplně zmrzlá. Zkusila jsem trochu běhat, ale nepomáhalo to, a tak jsem si prostě lehla na zem. Celou tu dobu se mi přátelé pokoušeli dovolat a za pět minut zase volali, takže jsem věděla, že mě stále hledají."

    Přistála u osamělé farny 60 kilometrů od Mount Borah, zčernalé omrzliny na uších a na kolenou, modré podlitiny po celém těle. Byla převezena do nemocnice k ošetření. Jakmile se zotavila, dozvěděla se, že se čínský pilot ztratil.

    "Modlila jsem se za něj, ale vědela jsem, že jeho šance jsou mizivé. Následující den jsem byla opravdu otřesená zprávou o jeho smrti. Vím, jakým peklem musel projít. A taky vím, jak velké štěstí jsem měla já."

    V loňském roce si Ewa na závodech při nehodě zlomila pánev. Slíbila si, že příště bude mnohem opatrnější.

    "Jsem závodní paraglidistka a o riziku vím. Je to hloupé, ale během závodu trochu překračujeme meze. Po mé první nehodě jsem si řekla, že budu létat bezpečně. Doufám, že to v budoucnu dokážu."

    V internetové diskuzi pak Rick Ray ze státu Oregon žertovně komentoval tuto neobyčejnou příhodu takto:

    "Chci takové závodní křídlo, jako má Ewa. Jde nahoru jako raketa, vydrží stoupání 20m/s a klesání 33m/s a skvěle řídí samo, když jsi v bezvědomí. Kruci, takové si pořídím!"