Pondělí 22.5.2000
    Aby si náhodou účastníci závodu příliš nezvykli na slunečné počasí, spustil se kolem páté hodiny ranní z hustých mraků drobný déšť, aby byl o dvě hodiny později vystřídán vytrvalým lijákem. V kempu se tedy pochopitelně dlouho nic nehýbalo a žádný z 27 závodníků nevystrčil ze stanu ani nos. Původně bylo dokonce přihlášeno 31 pilotů, ale čtyři z nich na poslední chvíli účast v soutěži odřekli. Většinou z rodinných důvodů. Jiřího Novotného například těsně před odjezdem do Rakouska pokousal jeho vlastní kocour tak důkladně, že se Jirka stal načisto letu neschopným a na startovní listině se tedy jeho jméno neobjevilo.

     Je docela možné, že závodníci dospávali i včerejší večerní, několik hodin trvající vzrušenou debatu na téma - "Zmizet na celý příští týden nepřátelsky naladěným zeleným baretům za kopečky do Itálie nebo zůstat?". Nakonec ale zvítězil chladný rozum a nikam se nejelo.



    Po 10. hodině ranní konečně déšť ustal, oblačnost se zde obvyklou závratnou rychlostí roztrhala, sluníčko se opřelo do mokrých stěn stanů a po kempu se začali potácet živí lidé.

    Po počátečních rozpacích nad hustými a nízko ležícími základnami oblačnosti bylo rozhodnuto vyčkat 12. hodiny, která rozhodne o tom, zda se dnes bude závodit nebo ne. Někteří se tedy pustili do odstraňování včerejších škod, napáchaných na svých křídlech, zatímco jiní se oddávali obyčejnému lelkování.



    A protože ani v poledne nedovolovala oblačnost odstartovat v nadmořské výšce přes 1700 metrů, bylo pondělí prohlášeno nesoutěžním dnem, v pořadí tedy už druhým. V krásně teplém a slunečném dni byl okamžitě odněkud vybalen oblíbený petanque a vzduchem začaly svištět lesklé koule.




    Po špagetách, rizotu a podobných pikantnostech se kolem 3. hodiny odpolední přece jen několik odhodlaných nadšenců rozhodlo naložit pár křídel do Avie a vyrazili to prubnout na kopec. Létali ale samozřejmě mimo soutěž, takže na včerejším pořadí se vůbec nic nezměnilo.