Úterý 23.5.2000
    Jasně modrá obloha a ostré slunce hned po ránu, tak to tu ještě nebylo. Že by nastávalo počasí jako na závodech loni v Jeseníkách? Ranní teplota byla ale opět velmi nízká a piloti ze svých stanů dlouho nevylézali. Pouze Petr Tuček byl za kuropění přistižen, jak v teplém svetru, docela tiše a úplně potají pomáhá umývat nádobí. Pochopitelně hned vzniklo oprávněné podezření, že tak činí každý den.




    Po deváté hodině ranní už celým kempem vonělo několik druhů českých snídaní a Míra Čáp se ostatně jako každý den vydatně nacpával svou makovou buchtou s čajem. Kdyby jen tušil, co bude předvádět odpoledne na přistávačce, jistě by si do svého hrnku s čajem obrátil celou láhev rumu.




    Po poledni pak bylo na startovišti rozhodnuto o 67km dlouhé disciplíně se třemi otočnými body a cílem v kempu. Startovní okno bylo otevřeno ve 13:00 a Peter Tatranský se bez dlouhého otálení vrhl do vzduchu. Takřka s prstem v nose pak nastoupal pod základnu a vydal se na trať. Startovní pole jako kdyby tento únik ani nezpozorovalo a dál se oddávalo vyčkávání. Navíc poměrně svižný východní vítr na dlouhou dobu znesnadňoval starty, takže se více než hodinu vůbec nic nedělo. Až ve 14:15 postavil na start svoje křídlo Jirka Houba, do rozběhu dal celého člověka a za chvíli už těžce hnil na východním svahu kopce. Netrvalo dlouho a už se občerstvoval vychlazeným pivem dole v kempu.




    Jeho příkladný čin vzal všem ostatním nadobro chuť startovat a z následujícího dlouhého čekání dokonce loňský Mistr České republiky Petr "Pedro" Nedoma v závěsu pod svým křídlem načisto usnul.




    Bylo to celkem pochopitelné. Za čtyři dny pobytu v Alpách už musel Petr dokonce jednou letět, navíc to těžké maso na roštu s červeným vínem včera večer! A k tomu teď ten čerstvý a silný vzduch, proudící nad alpskými hřebeny a tiše šumící v korunách vysokých modřínů ...

    Těžko dodatečně zjišťovat, kdo to byl, každopádně kolem 14:40 někdo vzbudil Petra Nedomu tak nešetrným způsobem, že tento po procitnutí popadl svého Laminara a postavil se s ním na start. "To uběhneš Pedro!" popichovali kamarádíčkové při pohledu na větrný rukáv, otočený o 90 stupňů zleva. Petr si ale raději počkal na ten správný okamžik, tak rozespalý zase nebyl. Konečně se tedy spustila lavina startů a během několika minut se dalo ve vzduchu napočítat 13 křídel.



    Výška základen dosahovala přes 3000m n.m. a maximální stoupání přes 6m/s. Nebylo tedy divu, že se už za 2 hodiny a 16 minut nad cílem objevil první závodník. Byl jím Dan Vyhnalík a zisk 961 bodů ho okamžitě vynesl na čelo celkového pořadí závodu.




    O 5 minut za ním se po průletu nad cílovou páskou rozzářil brzdicí padáček Radka Dykasta a za další 2 minuty se přiřítil Petr "Pedro" Nedoma. Snad byl ještě stále rozespalý či co, zkrátka brzdicí padáček nevyhodil a jeho Laminar s ďábelskou klouzavostí ho zanesl celých 50 metrů za přistávačku do obilí. Do cíle pak postupně dolétli Honza Krofta, Vláďa Koretz, Ivan Vlk a Petr Tuček.



    Vydatně posilněn makovou buchtou to nakonec dotáhl do cíle jako poslední i Míra Čáp. Zřejmě byl ale při přistávacím manévru fascinován větrným rukávem, a to tak dokonale, že zaparkoval přímo do něj. Kromě znehodnocené trapézky, což je ale u závěsných kluzáků stejně jenom spotřební materiál, však žádné další škody nenapáchal.



    A protože 8 závodníků pobralo za dosažení cíle hromadu bodů, okamžitě se také změnilo i celkové pořadí.