Když se ke mně v letadle těsně po startu Lexa naklonil a sdělil mi: "Ale titulek pro článek už mám," vytřeštil jsem na něj nejdříve oči. Jenže pak mi to celkem rychle došlo - shoda mého příjmení a cílového kontinentu je tak do očí bijící, že jsem se strefil hned na první pokus. Za námi bylo pár dní příprav, shánění map, víz a letenek, hledání kontaktů a sbírání informací a před námi tři týdny vytouženého dobrodružství. Už v listopadu jsme se shodli, že zima v Čechách nás oba deprimuje a že bychom měli vyrazit někam do teplých krajů, pokud možno výhradně za létáním. Protože jsme oba docela vytížení, našli jsme jediný volný termín v lednu a tak celkem logicky padla volba na Jihoafrickou republiku v okolí Kapského města. Oba jsme už v JAR byli, já jsem zde i trochu létal, ale tentokrát mělo být létání hlavní náplní.

    Pokusili jsme se sehnat ještě někoho do party, bohužel bezúspěšně. Velkou výhodou bylo, že jsme se ve dvou poměrně snadno shodli na společné představě - jedem si zalétat, ne lámat rekordy a hlavním cílem je vrátit se živí a zdraví. S ohledem na roční dobu jsme náš akční rádius omezili do 400km od Kapského Města a protože jsme chtěli být nezávislí, půjčili jsme si auto (Nissan Almera s automatem za cca 800Kč na den při rezervaci předem po internetu).

    Na základě našich zkušeností vřele doporučujeme pojištění s nulovou spoluúčastí, protože jsme z něj pokryli proraženou gumu i promáčklé dveře, což jsou na prašných cestách (gravel roads) celkem běžné příhody. Doporučuji pečlivé prostudování pojistných podmínek, protože všechna auta s výjimkou terénních mají ve smlouvě uvedeno, že smí být používána jen na asfaltových silnicích. Bohužel na většinu startů asfaltky nevedou. V půjčovnách zřejmě už znají oblíbenou Lexovu zásadu: "Nejlepším a nejlevnějším terénním autem je osobní auto z půjčovny" a podle toho jim týmy právníků vytvořili neprůstřelné smlouvy - na druhou stranu taková dobře vymyšlená historka dokáže divy. Náš příběh o napadení partou výtržníků, kterých jsme se v přístavu ptali na cestu, vzbudila v pracovnících půjčovny soucit a dokonce se nám omlouvali. A pochopili, že jsme v naší těžké situaci nemohli volat policii a sepisovat protokol o prokopnutých dveřích. Ještě že jsme se od kamarádů dozvěděli, jak nebezpečnou pověst tahle čtvrť má.

    Ubytování jsme nijak nerezervovali a spolehli jsme se na nabídku ubytování v soukromí se snídaní (Bad and Breakfast). Nabídka je opravdu velmi široká v cenách od 75 do 300 Randů (1 Rand je asi 3,50 Kč) a jedinkrát jsme neměli s ubytováním problém. A ty snídaně stály většinou za to. Byli jsme připraveni i na variantu "pod širákem", ale nikdy na ní nedošlo.

    Trochu jsme prošvihli správný čas pro rezervaci letenek - prosinec je proklatě pozdě, protože čas okolo Vánoc a po Vánocích je vrcholem turistické sezóny a nejlevnější letenky by bylo nutné rezervovat několik měsíců předem.Ceny letenek v tomto termínu začínají asi na 18 tisíc od Turkish Airlines , řada dalších společností nabízí letenky okolo 20 tisíc a nás díky pozdnímu rozhodnutí přišly letenky na 29 tisíc. Letenka a půjčení auta představují největší výdaje, jídlo, služby i ubytování jsou levnější než u nás. Upozorňuji, že do JAR potřebujete víza (bez poplatku obvykle do týdne). Ve všech bankách akceptují EUR i USD, v každém městečku najdete i bankomat, jen si musíte pamatovat správný PIN, jinak je karta obratem zablokovaná (což jsme s úspěchem vyzkoušeli hned první den).

    Předpověď počasí i se sílou a směrem větru je obvykle v novinách i v televizi a podle našich zkušeností se jí dá věřit.

    Pro mnohé z nás je Jihoafrická republika symbolem apartheidu a násilí - zapomeňte na to. Informace z doby před pádem apartheidu byl záměrně zkreslovány k horšímu Velkým Bratrem, po pádu apartheidu se situace navíc o mnoho zlepšila a cítili jsme se zde zcela bezpečně. Pozor si musíte dávat ve velkých městech (Johanesburg, Cape Town), doporučuji zeptat se místních, které čtvrti se máte raději vyhnout. Mimo velká města a turistická střediska lidé často nezamykají domy ani auta, ale na druhou stranu velice respektují soukromé vlastnictví. Neodpustím si proto jeden apel na všechny, kteří zde chtějí létat - respektujte, že každá píď země někomu patří a pokud se zde chcete pohybovat, požádejte o dovolení buď telefonem (funguje prakticky všude) nebo zajděte na nejbližší farmu. Téměř vždy dostanete svolení, spoustu rad a často i pozvání na večeři či "braai" - party s opékáním masa a konzumací neuvěřitelného množství alkoholu. Ti samí lidé, kteří vás pohostí, ubytují a budou s vámi nejlepší přátelé, by vás hnali možná i s puškou v ruce, kdyby jste na jejich pozemcích startovali či kempovali bez dovolení. To samé platí i při přistání - ať už přistanete kdekoliv, zajděte k nejbližší farmě, omluvte se a většinou dostanete alespoň napít, případně vám pomohou i s návratem.

    Obává-li se někdo jedovatých hadů a škorpiónů, musím ho zklamat - za celou dobu jsme v JAR nespatřili jediného, přestože jsme se prodírali občas cestou necestou. Pozor je nutné dávat spíš na psy - když jsme projížděli černošskou vesnicí nedaleko Barrydale, napadli naše jedoucí auto docela velcí psi a zuřivě se nám pokoušeli ukousnout zrcátko nebo nárazník a skákali nám až na kapotu. Tam bych přistávat nechtěl. Když o pár dní později Lexa čekal na odvoz od jedné farmy před Citrusdalem, přitočil se k němu podobný pes. Lexa ho pod dojmem z tohoto útoku začal opatrně chlácholit a skončilo to tak, že málem přišel o ruku - pes mu položil hlavu na klín a do příjezdu Roba ho musel hladit a hladit, až mu ta ruka doopravdy málem upadla.

    S výjimkou Portervillu (Rob zajišťuje svoz za 2R/km a proto má radost z každého dobrého přeletu) je nutné si svoz zajistit buď vlastními silami nebo stopem. Kupodivu se zde nestopuje nejhůře, ale je nutné vysvětlit, že se jedná o placený autostop - vezmete do ruky bankovku přiměřené hodnoty (20 - 50R) a máváte. Přestože jsme se stopování zpočátku báli, nakonec vděčíme tomuto způsobu dopravy za neopakovatelná setkání a zážitky.