Ke startu na "Map of Africa" není třeba povolení, ale přece jenom bych doporučoval ohlásit se někomu z místního klubu (telefon je na tabuli u startu) nebo prohodit pár slov s místními.



    Paradise Ridge (směr větru J-JZ, maximální výška 600m ASL) je hřeben těsně nad pobřežím s převýšením asi 60-100m, dlouhý tak 7km. Start je asi 500m východně od parkoviště u Kleinkrantz (odbočka 5km za Wilderness), počítejte s tím, že k udržení ve vzduchu je potřeba silnější vítr, který prověří vaší techniku startů (místa na startu není nazbyt). Přistává se opět na pláži, doporučuje se přistávat poblíž cest přes dunu, které jsou zpevněné. Šplhání na polozarostlou dunu s baťohem na zádech by mohla být docela zábavná záležitost.

    Povolení k létání uděluje Bruce Watney (083 2693608). Celá oblast je silně poznamenaná turistickým ruchem a to se projevuje i na vztazích místních pilotů k návštěvníkům - pokud nemáte zájem o tandemový let nebo týdenní kurs, dají vám poměrně jasně najevo, že je vůbec nezajímáte. Setkali jsme se s tímto pochopitelným, ale nepříjemným jevem jenom zde a naštěstí jsme si dojem z jihoafrických pilotů poté několikrát hodně vylepšili.



    Když už jsme měli svahování dost, rozhodli jsme se pro průzkum vnitrozemí. Při pohledu na mapu se pilot nemůže ubránit dojmu, že právě objevil ráj. Podle jižního pobřeží od Cape Townu k Port Elizabeth se táhnou dva pásy pohoří, které svádějí k představě nekonečných letů. Jak už to tak v životě bývá, věc má nejméně dva háčky. Pohoří oddělují středozemní klima pobřeží od severně ležících pouští a díky značným rozdílům teplot zde vítr často překračuje možnosti našich padáků. Navíc se může směr či síla větru změnit o 180 stupňů během velice krátké doby. Druhý problém je "klasický" - přes obě pohoří vede minimum cest a silnic (kdo by tam co dělal, že?) a tak je na obou pohořích velmi málo startovaček. Úbočí hor jsou většinou porostlá nízkou, ale houževnatou vegetací a vyklestění místa pro jeden padák je otázkou několika hodin usilovné práce. Stejně tak i výstup po úbočí lze doporučit jen těm nejotrlejším povahám - prodírat se několik hodin hustými křovinami, sahajícími tak po pás (a často ohořelými po požáru) v nejméně třicetistupňovém vedru mě přesvědčilo, že tudy cesta nevede.

    Projeli jme prakticky všechny silnice i cesty vedoucí přes obě pohoří a vytřídili jsme celkem tři použitelné startovačky. První z nich se jmenuje Barrydale a nachází se asi 220km od Wildernes na jižnějším a nižším pohoří. Protože jsme měli telefonický kontakt na majitele této lokality, zkusili jsme štěstí a zavolali mu. Již po telefonu (082 7849545) byl Matje Taljaard velice vstřícný a pozval nás k sobě na farmu. Nejvhodnější cesta vede z města Riversdale směrem na Ladysmith, cca 6km za Garcia pass zahněte doleva na Barrydale a asi po 14km zahněte doleva na Kanetberg / Gysmanshoek - Matjeho farma je poslední farmou pod kopcem. Po příjezdu nás Matje naložil i s padáky do svého terénního pick-upu a vyrazili jsme na kopec.

    Severní svah (směr větru SV-SSZ, maximální výška 2000 m ASL), krásný travnatý kopec, byl bohužel nafukován zezadu. Z tohoto startu se podařilo několika místním borcům uletět okolo 130km překvapivě nikoliv podle hřebene, ale nad vyprahlou pouští. Přistávačka je na poli vedle Matjeho farmy a musím se přiznat, že mu tohle místo opravdu závidím. Cesta na start odbočuje z nejvyššího místa průsmyku a je možné sem dojet i normálním autem z půjčovny.



    My jsme honem přejeli na jižní svah (směr větru JZ - JJV, maximální výška 2000m ASL), který je asi o 2km dále - ten už je přístupný jen pro auta s pohonem všech kol a terénní redukcí. Start je na malé travnaté ploše a protože právě začínala pracovat termika, skočili jsme do toho.



    Teprve ve vzduchu jsme zjistili, že máme jen jednu vysílačku a proto jsme se oba rozhodli létat trochu "při zdi" - dohledávání v tomhle terénu bez vysílaček by bylo poněkud o držku. Lexa si vybral krásné mráčky, formující se nad údolím a já jsem se vydal podle hřebene směrem k Wilderness. Teprve po delší chvíli jsem si všiml, že Matje nás sleduje a snaží se jet s autem souběžně s námi. Asi po hodině a půl jsem natočil velice slušnou výšku a s ohledem na nefungující spojení jsem se rozhodl vrátit na start.



    Lexa můj záměr pochopil a otočil to také. Jemu se ještě podařilo přistát na louce pod startem, mě však náhle zesílivší vítr přefoukl do údolí mezi severní a jižní startovačkou a musím se přiznat, že jsem měl plné ruce práce.