Nakonec jsem po pár řádných klapancích přistál úplně v pohodě, ale už bych si to v životě zopakovat nechtěl. Myslím, že můj anděl strážný se zase jednou zapotil. Matje to na zemi komentoval tak, že jsem vypadal jako loutka zavěšená na provázcích. Uvědomili jsme si, že vítr tu může zesílit opravdu nečekaně a že létání na obou horských hřebenech nebude legrace. Obecně se na severním svahu létá dobře dopoledne a na jižním svahu raději odpoledne. Silný vítr okolo 13. hodiny je prý velmi častý.

    Matje nás oba naložil, odvezl domů, nabídl nám ubytování a pozval na večerní "braai". Když jsme pak u piva rozebírali dnešní den, Matje byl hrozně nešťastný z toho, že jsem otočil zpátky kousek před rekordem jižní startovačky. Musel jsem se tomu smát, ale smích mě přešel ve chvíli, kdy mi sdělil, že každý, kdo překoná rekord, má doživotně zdarma ubytování, odvoz a vývoz na start. Kdybych byl býval věděl...

    Nakonec si stejně Matje od nás žádné peníze nevzal a večerní diskuse s ním nám o Jihoafrické republice řekla více než desítky knížek. Jeho farma pěstuje speciální druh čaje (Honey-Bush Tea), vyváží jej do celého světa a poměrně dobře prosperuje. Samozřejmě nás zajímalo, jak se bílý a bohatý občan JAR dívá na zrušení apartheidu a tady nás čekalo velké překvapení - Matje (a dle jeho slov většina bělochů) to přivítal a plně podporuje současnou vládu (samozřejmě s připomínkami, ale tak je to všude). Doslova nám řekl, že se poprvé cítí svobodný - může skutečně volit, kritizovat vládu a vznášet dotazy. Předchozí režim udržoval poslušnost bílých i černých pomocí tajné policie, donášení a špiclování. Vláda byla soustředěna do rukou několika vlivných klanů a běda tomu, kdo se chtěl něco dozvědět nebo se dokonce opovážil kritizovat. Tady jsme samozřejmě našli styčný bod a musím říci, že je až udivující, jak jsou si autokratické režimy podobné. O to pikantnější je, že se dost často navzájem nesnášejí.

    Druhý den se počasí zhoršilo a tak jsme jen startovali, vyhnívali, pochodovali, startovali, až nás to nakonec přestalo bavit. Protože předpověď na další den neslibovala žádné zlepšení, rozhodli jsme se pro průzkum startovačky na severnějším pohoří. Cestu na Swartberg Pass prý postavili trestanci a místy tak opravdu vypadá - šplhá se v serpentinách až do cca 2300m, povrch je sice nezpevněný, ale celkem slušný a stačí zde normální auto. Odstartovat by bylo možné z náspu silnice těsně před vrcholem sedla, bohužel nahoře se ukázalo, že vítr fouká zezadu. Myslím, že jsme si oba oddychli, protože tohle místo už budí opravdu respekt. Rozeklané skály rozžhavené sluncem a silný vítr s možností ještě rychlejších změn než na jižnějším pohoří nám naháněly strach. Jak jsme pak zjistili při diskuzích s místními piloty, byl ten strach zcela oprávněný a už dlouho z tohoto místa nikdo nestartoval.

    Dále jsme si prohlédli startovačku Du Toit's (směr větru S, J, maximální výška omezena na 2000m ASL). Přístup na ni je po silnic N2 do Georgie, pak směrem na Oudtshoorn, v Outeniekva Pass si vyžádejte další informace od Johana Smala (tel.044 81674, 81665). Výjezd na startovačku je bohužel možný pouze pro auta s náhonem na všechna kola. Pravděpodobně by šlo vývoz domluvit s některou z padáčkářských škol ve Wilderness, ale po našich zkušenostech se nám do takové akce moc nechtělo.

    Protože předpověď ani nadále neslibovala pro tuto oblast dobré počasí, zavolali jsme Robu Manzonimu, správci a majiteli startovačky v Porterville. Rob nám potvrdil, že je zde skvělé počasí s dobrým výhledem na několik příštích dní a tak jsme vyrazili. Cestou jsme se zastavili ve Franshoeku (směr větru SZ-Z, maximální výška 2000m ASL), což je další známé místo na létání poblíž Cape Townu.