Na slunci je +14°C a okolní kamčatská voda nás zase trápí. Poté co na nás padala a mokřila nás a v podobě sněhu bránila v chůzi, teď taje a i když je nádherně, všude je mokro a pod našimi stany vznikly potoky vody. Nepomůže ani stěhování stanů na lepší místa, teprve až důmyslný systém odvodnění vykopaný na ledovci cepínem pomůže proti spaní v bazénu.

    Voda kazí naši morálku, vstáváme pozdě a chystáme se k ústupu do Kjučí. Vypadá to na další nádherný den. Alpský nástup jsme prospali, je 9 hodin, vypadá to na hezké počasí a my se rozhodujeme, co dál. V pěti jdeme hřebenem na Bližnuju Ploskuju. Na nástupu jsme v 11 hodin a tak taktikou je jít nalehko do 3. až 4. hodiny a pak pokorně zpět. Ostatní scházejí přímo do Kjučí. Nás pět stoupá po hřebeni na Bližnou.







     Ve 14 hodin jsme ve výšce 3060m.



    A nad námi je už "jen!" 1000 výškových metrů k vrcholu po ideálním sněhu.



    Nezbývá než se otočit a jít dolů.



    Naše chyba, jsme tady pozdě. Dáváme si oběd.



    A hurá dolů. Chceme ještě dnes dojít na trávu a dobře se vyspat. Zpětně vidíme ten hřeben, který jsme došli jen do půlky.

    Tam tudy míříme zpět do civilizace.



    Počasí je pořád krásné, spíme na první trávě.



    Ključevská večer hřmí jako bouřka a dělá kolem sebe prstence výbuchů.



    Nás čeká cesta přes ledovec.



    A náš předposlední vodní trest v podobě brodu.



    Jen náš poklad si jistíme.





    Není to až taková sranda.



    Po přechodu lávového pole je přeskok na správném místě hračkou, jen v případě neúspěchu hrozí koupel v ledovcové řece, studené a špinavé.



    Jsme doma, po 16 dnech ve stanu konečně prostor. Vulkanologická báze v Podkově má jen jednu chybu, není tu voda. Nejbližší je přes 1km daleko, ale je to špinavá voda z ledovce. Do večera ji filtrujeme, ale i tak na následující den sestupu máme jen asi 2 litry použitelné vody.