Následoval relaxační den. Nalehko Dan a zbytek prošli pod lanovku na Čeget a nechali se vyvézt do mezistanice, odkud byl nádherný výhled na Elbrus.






    Na druhé straně se tyčil Donguzorun a Nakratau, obě čtyřtisícovky na hranici s Gruzií. Chvilku jsme také pozorovali ruský náklaďák Kamaz, jak se snaží vyjet do prudkého kopce až k horní stanici lanovky a na několikátý pokus se mu to pravdu podařilo.






    Odpoledne už jenom tak odpočívali a k večeru se s plnou polní přesunuli asi 3 kilometry po stanici lanovky na Elbrus, do Azau, kde nás čekalo překvapení, neboť lanovka ten den vůbec nefungovala.






    Zítra možná, sdělil muž v pokladně a doporučil nám ke stanování hezké plácky v lese za parkovištěm. V hospodě pod lanovkou U tří sester si dali šašliky, což je vlastně ražniči z beraního masa s kečupem a chlebem a zamířili na doporučované místo přečkat noc. Naše skupinka ten den dorazila do turbazy v Těreskolu, kde jsme se báječně najedli a napili a nechtíc sehnali ubytováni za 100 rublů.

    Kolem deváté už jsme celá, zase kompletní skupinka postávali pod lanovkou. Zdálo se, že funguje. Bohužel někteří členové výpravy nějak špatně spočítali peníze, a tak museli ještě narychlo v hospodě měnit za dost nevýhodný kurz. Lanovka měla tři části, Dan Míša a Marek si koupili zpáteční lístek pouze na první dvě, protože jim paní v kase řekla, že ta nejvyšší jezdí pouze do tří a oni měli strach, aby to zítra dolů stihli. My odvážnější jsme si koupili lístky na celou trasu, ale jaké bylo naše překvapení. První dvě etapy byly kabinkové, poslední sedačková a ta právě nejela, protože se jim pokazil motor. Takže jsme všichni šlapali od lanovky (3.200m n.m.) k Prijutu 11 (4.200m n.m.) pěšky.





    Výhled byl nádherný, jak také jinak ve výšce 3800 metrů nad mořem. U Prijutu 11, což je bývalá turistická chata v základním táboře, která vyhořela a teď tam jsou z ní pouze trosky, si většina lidí udělal místečka pro stany na sněhu a někteří našli místo na bivak na skalách vzdálených asi padesát metrů.







    Postavili jsme stany, najedli se a vyrazili na aklimatizační výstup k Pastuchovým skalám. Zanedlouho sedla mlha, takže jsme toho moc neviděli. Šlo se nám dobře, ale byla znát výška a únava. Před spaním jsme ještě nabrali vodu, uvařili čaj a pojedli.