Díl 1. Úvod a přípravy
    Kdysi koncem léta 2005 přijel náš kamarád a rogalista z Trenčína, Pepa Adamica na Straník a dovezl něco, co změnilo moji letošní zimu a možná i ty příští. Bylo to štíhlé,185cm vysoké s oblými tvary, krásné na první pohled a při pomyšlení, co vše s ní můžu zažít, včetně orgasmu až do úplného konce, jsem se na ni vrhl a začal ji svlékat. Vůbec mně nevadilo, že trpí podváhou, má sedmnáct roků a je ke mně chladná. Nebyla to radost pedofila, ale vzrušení lešenáře nad novým kouskem jménem "Missis rogalo SUPERFEX". A to byl můj začátek akce "Osem kamienkov", kdy jsem si vzpomenul na krásnou ideu průkopníka extremních sportu Jeana-Marca Bovina. On sice nebyl absolutně nejlepší rogalista, lezec v ledopádech ani skialpinista, ale vylézt na kopec s rogalem na zádech, a pak z něho sletět, tak v tom byl absolutní jednička a nikdo jiný nic podobného nedokázal. Bohužel, asi před 20 lety tragicky zahynul při seskoku padákem z nejvyššího vodopádu světa Salto Angel ve Venezuele.

    A protože jsem paličák a lešenář z přesvědčení, tak jsem ji musel mít. Ještě jsem sice nevěděl na co, ale dobrý důvod se vždycky najde. Hned na začátku se ale objevily drobnosti, které byly spojeny s jiným účelem používání tohoto křídla a celkem zásadně nevyhovovaly mému záměru na použití této krasavice. Mezitím se mi ale ozval můj kamarád Ivan Jaďuď, bývalý rogalista a součastný pilot na větroních, který teď i s rodinou žije v Keni, kde se živí, jak se dá. Taková holka pro všechno. Dělá konsula Slovenské republiky v Nairobi.

    Tak vznikl tento nápad, který si nevytyčil nic jednoduššího než vylézt, vynést a sletět na rogale ze všech nejvyšších hor všech světadílů a nejvyššího kopce Slovenska. Proto těch "osem kamienkov" - osm vrcholů. No a když je Ivan v Africe, tak začneme teda v Tanzanii na nejvyšším kopci Afriky na Kilimandžáru s výškou 5895m. A časový horizont? No přece, jak to půjde.

    Jako vždy a ve všem jsem postupoval opět proti zdravému rozumu. Když to zkrátím, tak už začátkem října bylo vše domluvené a nachystané na odjezd do Afriky. Ale! Letenky byly najednou strašně drahé, doprovod neměl čas, sezóna na Straníku pokračovala až do 5.12., v Keni nebylo dobré počasí a já pořád neměl vhodné křídlo na rogalo-alpinismus.

    Nejlepší stavitel závěsných kluzáků nejenom z Dolní, ale i Střední a Horní Bečvy mě překvapil cenou plachty na můj expediční speciál a ani můj příslib, že umístím jeho nálepku QUASAR-HAMAN na tabuli na vrcholu Kilimandžára ho neobměkčil a cena zůstala stále stejná. No, a tak se zrodila myšlenka, že na Kili vynesu a sletím éro své výroby a značky HAYABUSA. A možná o ní časem i uslyšíte.

    Datum odjezdu naší mini expedice byl stanoven na 20.1.2006, ale jako vždy, co je napoprvé, napoprvé nikdy nevyšlo. Sbaleno a vše nachystáno bylo nakonec až 10.2. a odlet jsme stanovili na 15.2.2006 v 7:15 z Prahy. A tak v podstatě brzo ráno 14.2. začalo mé putování z Terchové pod Kilimandžáro na světadíl Afrika pro můj první KAMÍNEK.

    Až do konce této fáze příprav bych chtěl moc a moc poděkovat našemu hlavnímu technikovi Milanovi Gregovi a výkonné tajemnici Dášce Sekerkové z LAA SR za to, co pro mě a zdar celé expedice nezištně udělali. A to i přesto, že jsem jen její řadový člen, Moravák, žijící na Slovensku. Jiná, náplní i názvem velice podobná organizace působící v České republice, které jsem byl v minulosti dlouholetým členem, pro mě a většinu jiných pilotů neudělala skoro nic. Takže ještě jednou dík, má LAA SR, za velikananánskou pomoc při organizování této akce.