"Po té spolykané slané vodě je docela blivno, že?" pravidelné mořské spršky na horní palubě trajektu si vybírají svou daň, ale furt lepší, než být v klimatizovaném podpalubí. Tušil jsem, že loď bude trochu houpat, dle počasí v Livornu, které nevěstilo nic dobrého. "Rychle, rychle, padejte z přístavního mola, připlouvá další trajekt!" Ok, Ok, jen převléknout se do cyklistického chvíli trvá. Vítejme v Bastii!

    Korsika je se svými 8778 km² čtvrtým největším ostrovem západního Středomoří. Tato "ostrovní perla Středozemního moře" je tajným snem mnoha pěších turistů i cykloturistů. V roce 1969 byl na území ostrova vyhlášen Korsický přírodní oblastní park (Parc Naturel Régional de la Corse). Má ochránit korsické hory pro další generace a umožnit těm, kdo se nebojí námahy, nalézat tajemství tohoto "pohoří v moři".





2.8.2006
    "Dáme si dvojku vína?" v téhle zatáčce po sjezdu z Col de Teghime (536m) stojí hezky vypadající vinárnička, odpolední siesta je k nám ale krutá. O kus níž je naštěstí další a otevřená, koštujeme a kupujeme celou lahvinku výborného červeného. Vůbec je tahle oblast v okolí St.Florent plná vinic, o měsíc později už budou hrozny zralé ke sklizni. St.Florent má ještě další zajímavost - zdejší zmrzlinárna prý umí nejlepší zmrzliny na Korsice. Sice stojí tolik, co průměrné menu v restauraci, ale konec konců zasytí stejně. Jako bych viděl v katalogu cestovní kanceláře: "Poblíž kempu se nachází zátoka s pozvolným vstupem do moře, vhodné pro rodiny s dětmi," no jo, ale když se ani po 30 metrech nenamočíme nad kolena, je to trochu nuda. Má to ale i své výhody, moře je tu zdaleka nejteplejší a na blízkém ostrůvku se dá uspořádat večerní párty třeba za svitu donesených lampionů.




3.8. 2006
    Cap Corse je skutečně úchvatné, zvlněná pobřežní cesta nabízí množství výhledů. Z věže le Tour de Nonza nad stejnojmenným městem je vidět i Plage Negro (Černá pláž), jediná pláž na Korsice, která je pokryta černými kameny. Na koupání zde není ani pomyšlení, silný vítr vytváří na moři obrovské vlny. "Coca-colu, 2x a studenou, prosím," vozík s občerstvením v sedle Bocca di Vezzu (311m) je jak oáza v poušti, dá se přežít i přirážka odhadovaná co nadmořský metr to jeden cent. Ne nadarmo se okolní krajina nazývá Désert des Agriates (Kamenitá poušť), strmá skaliska, prašné cesty, sem tam vystupující trs suchého keře, ostré slunce.

    "Nemáš to zadní kolo nějak měký?" objevujeme trhlinku v plášti. Inu, každý sjezd z asfaltky je po zásluze potrestán. Fouká tak, že i na pláži v Lozari se spíš pískujeme než opalujeme, malý kitový dráček se naštěstí krátce po svém vzletu omotává kolem palmy, nebýt jí, tak už plachtím kolem Monte Cinta.

4.8. 2006
    "Ne, ne, do věže se nedostanete," i tak stojí návštěva majáku v Ille-Rousse za to, uvnitř je umělecká výstava fotek z celého světa, vně hezký výhled jak po severním pobřeží, tak i do vnitrozemí ostrova. "To snad nebyla půlka kuřete, to byla nejmíň půlka prasete!" porce to byla značná a to nás čeká z Palascy pokračující výšlap ještě do sedla Col de S. Colombano (692m). Zato brzdové špalky nějak rychle ubývají při následném sjezdu podél říčky San Colombano, na cestě je třeba si dát pozor na divoká prasata pózující uprostřed cesty. Na supermarket v Ponte Leccii už jsme vyzráli, přijíždíme přesně po uplynutí odpolední siesty. Koupel v tůňce poblíž Castirje je sice úžasná, ale krátkodechá, v táhlém stoupání zařízlým údolím Scala di St.Regina se opět potíme. Když posléze v kempu Monte Cinto nad Calacuccií pozoruji okolní strmé vrcholky hor, nezbývá, než se na zítřejší výstup řádně posilnit vínkem.

    Ostrov mohutně vystupuje z mořských hloubek (2000 m) a pouhých 30 km od pobřeží se tyčí jeho největší vrchol Monte Cinto (2710 m). Blízkost moře, větry a celý geologický vývoj, včetně glaciální činnosti, působily na hory tak výrazně, že vznikly útvary v Evropě zcela ojedinělé. Nejzajímavější jsou tzv. tafoni, obrovská skalní okna, mísy a bizarní tvary.