Úterý 31.7.2007
    Souvislá oblačnost se do rána spustila až pod vrchol Medvědína a z lanovky je s bídou vidět jenom dolních pět sloupů. Venkovní teplota klesla na 7°C a Sněžka právě hlásí silný severozápadní vítr o rychlosti 16 m/s. Kupodivu meteorologové optimisticky předpokládají slábnutí větru a rychlé protrhávání oblačnosti od západu. Zatím ale za okny restaurace Hotelu Pod Jasany panuje i po osmé hodině ranní podivné šero a navíc drobně mrholí. Celá scenérie mnohem víc připomíná sychravý podzim než přelom července a srpna. Nevím, kdo vybírá hudbu v restauraci, ale nostalgické klavírní melodie Jiřího Maláska k tomu sedí naprosto dokonale.

    "Hanba mužům, kterým žena vládne!" vzpomínám si na notoricky známý výrok z českých dějin v okamžiku, kdy mi během čtení SMS zprávy od ředitelky závodu o chystaném briefingu na Kozákově na 14. hodinu napršelo na displej. Zřejmě se zase ozval spolehlivý informátor z Kozákova, kterého už od soboty všichni podezřívají, že potají inkasuje provize z tržeb nejenom stánku Kozáček, ale i místní restaurace, o vstupenkách na rozhlednu za 15 korun ani nemluvě. Ještě, že jsem na cestu do Krkonoš prozíravě přibalil pláštěnku, zimní bundu a rukavice.

    Na vrcholu Kozákova je v nadmořské výšce 744 metrů krátce po 13. hodině kupodivu docela teplo a příjemně. Ovšem pouze uvnitř v restauraci. Venku naopak fouká studený vítr od západu a drobně poprchává. Stánek Kozáček je dočista zavřený a zimomřivé vosy někde zbaběle zalezlé.

    "Briefing je ukončený, za 15 minut je start!" velí v 15 hodin Petra Slívová a neuvěřitelné se stává skutečností. Čtvrtý den závodu poletí 31 pilotů první disciplínu přes Tábor a Studenec do cíle v Martinicích. A hned po otevření startovního okna se první čtyři soutěživé typy taky vrhají do vzduchu. Tříminutový sluneční svit ale nemá šanci probudit využitelnou termiku nad studeným a promáčeným terénem a borci se brzy spíše boří pod start, než stoupají.

    "Z těch ve vzduchu jsem nejvejš!" pochvaluje si svoje rozhodnutí dnes ani nerozbalit padák Radek Vyhlas a mezitím všechny čtyři vrchlíky mizí hluboko dole pod kopcem. Obloha je souvisle zatažená od obzoru k obzoru a v některých místech jsou vidět dokonce přeháňky. Po hodině čekání na zázrak balí zbytek pilotů svoje vrchlíky a odchází dolétat disciplínu do tepla hospody. Zítra to už prý ale vypukne, tvrdí optimisté!