Kanárský Pán Bůh a příbuzenské sňatky
    Obyvatelé Kanárských ostrovů chodí v neděli poctivě do kostela. Ne však jako u nás na vesnicích, ale skutečně po svém a velice kuriózně. Svátečně oblečení muži odvedou svoje svátečně oblečené ženy do kostela podobně jako u nás. U dveří kostela ale nastává teprve ta podstatná změna. Zatímco se ženy se svými muži rozloučí a vstupují dovnitř na nedělní mši, muži vstupují stejně důstojně do místních barů a rozmlouvají mezi sebou a snad i se samotným Pánem Bohem u vrchovatě nalitých sklenic. Po ukončení mše odvádějí spokojení muži spokojené ženy domů, vše probíhá naprosto splavně a všude panuje dokonalý soulad. Není tedy divu, že nedělní mše je očekávaným a vítaným svátkem pro všechny obyvatele každé vesnice.

    Ještě před nějakými 30 lety byl ostrov La Palma tak dokonale izolován od okolní civilizace, že v takto malém množství obyvatelstva muselo nutně docházet ke sňatkům uvnitř rodin. Dodnes je například sňatek bratra se sestrou úředně povolenou, i když dnes už ne tak samozřejmou záležitostí. Sestřenice a bratranci na ostrově La Palma se však berou i dnes naprosto běžně. V telefonním seznamu lze podle příjmení například velmi rychle zjistit, že celou vesnici vlastně tvoří pouze několik rodin.

    Důsledky těchto po generace provozovaných praktik jsou hned dvojí. Na jedné straně se na ostrově rodí větší množství mentálně postižených dětí, než je obvyklý průměr, což jsme mohli i na ulicích skutečně pozorovat. Na straně druhé se na 100 narozených děvčat rodí pouze 70 chlapců. Tento druhý fakt jistě není pro českého aviatika úplně bez zajímavosti, vezme-li navíc ještě v úvahu, že z té stovky mrňat vyroste většina děvčat skutečně pohledných.




Caldera de Taburiente
    V nadmořské výšce asi 2400 metrů, blízko nejvyšší hory Roque de los Muchachos, jsme nalezli velmi pěkné startoviště, včetně pohodlného příjezdu k němu. Toto území je však národním parkem Parque Nacional de la Caldera de Taburiente, ve kterém je létání přísně zakázáno. Startoviště tedy nejenom že nebylo zaměřeno, ale nebylo ani zaneseno do rubriky Terény pro létání, i když slet z tohoto místa do 13 kilometrů vzdáleného přístavu Puerto de Tazacorte musí být vzhledem k nádheře terénů kolem neopakovatelným zážitkem.




    Kanárské ostrovy jsou čistotou svého ovzduší přímo pověstné a z těchto důvodů byly v polohách nad 2000 metrů jak ostrova Tenerife, tak i La Palma vybudovány astronomické observatoře s obrovskými teleskopy.



    Vrchol nejvyšší hory ostrova La Palma se podobně jako Pico del Teide na ostrově Tenerife pravidelně ocitá nad horní hladinou oblačnosti a panoramata směrem na jihovýchod a jihozápad jsou zejména brzy ráno skutečně fascinující. V průzračně čistém vzduchu je jako na dlani vidět dokonce i 140 kilometrů vzdálený vrchol Pico del Teide na ostrově Tenerife. Je třeba ale nezaspat, protože už kolem 10. hodiny dopolední začne nad nahřátými skalními stěnami rychle kondenzovat vzdušná vlhkost a postupně se všude pod vrcholem vytvoří souvislá vrstva oblačnosti.

    Husté borovicové lesy ve výškách od 800 do 1600 metrů spolu s neproniknutelným a vlhkým pralesem ve své horní části tvoří díky častým dešťovým srážkách v těchto výškách obrovský rezervoár vody pro zásobování celého ostrova.



    La Palma tedy na rozdíl od ostatních Kanárských ostrovů netrpí nedostatkem vody a na bujnosti a nádheře zdejší vegetace je to velice znát. Horské stezky, šplhající se po hřebenech ve výškách od 1000 do 2000 metrů nad mořem, procházejí krásnými terény, jako stvořenými pro horské túry, s nádhernými panoramaty výhledů na pobřeží ostrova a až k obzoru se táhnoucí nekonečnou modř Atlantického oceánu.

    Na velmi slušných a poměrně málo frekventovaných silnicích jsou často vidět horská kola a dokonce i na nejvyšší horu ostrova lze skutečně "pohodlně" vyjet. Ovšem vyšlapat na kole do výšky 2426 metrů určitě nelze nazvat pohodlným výletem pro každého.

Bengálská noc na náměstí
    Přesně minutu po půlnoci, tedy už vlastně 1.1.2000, začaly na pobřeží dunět salvy prvních dělobuchů, nad Atlantik vylétly stovky rachejtlí a na sytě černém nebi posetém hvězdami vzplály gejzíry barevných ohňostrojů. Obyvatelé ostrova La Palma začali slavit příchod roku 2000.



    Rozlehlé náměstí města Los Llanos de Aridane včetně přilehlých ulic se zaplnilo tisícihlavým davem svátečně oblečených lidí. Žádnému z mužů nechyběla bílá košile s kravatou a všechny ženy vytáhly ze šatníků skutečně to nejlepší, jak už je při takových příležitostech na ostrově dobrým zvykem. Dlouhé šaty s vysokými rozparky a hlubokými dekolty, většinou holá záda, zkrátka takhle nějak se chodí u nás do divadel. Na rozdíl od rezervovaně se tvářících Čechů, korzujících důstojně o přestávkách po chodbách divadel a zasvěceně hovořících zejména o věcech, kterým příliš nerozumějí, obyvatelé ostrova La Palma svoje sváteční oblečení s žádnou strojeností kupodivu vůbec nespojují. Šaty na Kanárech zřejmě nedělají člověka.



    Vzájemné nadšené objímání, líbání a přání si všeho nejlepší do nadcházejícího roku 2000 nebralo konce. Kapela na vyvýšeném pódiu spustila palbu neuvěřitelně dravé španělské muziky, celý stěsnaný dav se začal šíleně zmítat a svíjet do taktu ďábelsky rychlých španělských rytmů a temperament místních obyvatel nezadržitelně tryskal na všechny strany jako právě vybuchlý vulkán.