Francie - Laragne
    V sobotu 20. července jsme se sešli už počtvrté v posledních šesti létech ve sladkém Laragne, asi 100km jižně od Grenoblu. V dolním kempu Broňa Haničáková, ředitelka soutěže s výpočetní technikou a vždy dobrou náladou, Moraváci a slušňáci, v horním kempu Pražáci, opilci, výtržníci a ponocovači. Někteří se po celonoční jízdě sotva ubytovali a už kolona aut vyrazila na 1350 metrů vysoký kamenitý Mt. de Chabre. Samozřejmě jsme ve pětatřicetistupňovém vedru nevynechali koupel ve vodopádech a tůních místní říčky.



    Vzhledem k severozápadnímu větříku stanovujeme 64km krátkou kosočtvercovou disciplínu, kde první dvě ramena jsou spíše po větru. Po startu nás 4m/s katapultují do chládku ve výšce 3400 m. Znovu dobíráme maximum nad následujícím hřebenem Platte a před prvním OB v Noyers. Jestli to takhle půjde dál, budeme všichni v cíli do hodiny. Přes Sisteron a Mt. de Gache se boříme k druhému otočňáku vysokému 1200 metrů St.Geniez bez jediného pípnutí vária a nastává tvrdá selekce. Jsem zde první a zoufale svahuji 30 metrů nad kopcem. S Honzou Kroftou a Ivanem Vlkem se přizvedneme o 300m a vyrážíme proti 7m/s do závětří 1200 metrů vysokého kopce Hongrie. V rotoru se zvedneme a pokusíme se Hongrie obletět. To se podaří jen mně a na návětrné straně jsem odměněn turbulentními stoupáky se silným snosem, končícími už po 300 metrech. S Járou Maškem vyrážím na beznadějný dokluz na sever a sedám 4km před třetím OB. Zato Pedro a Lubin to vzali více východně, zachytili se pod řadou mraků a s přebytkem výšky doletěli do cíle. Rychlejší Pedro dostal 985 bodů a v průběžném pořadí nastalo zemětřesení.



    V neděli má foukat JZZ. Letíme proto nejprve po větru 17km k mostu u Monetier Allemont, a pak na bočák do Sisteronu a zpět do cíle v Laragne. Zvedáme se těžko, první piloti odcházejí jen s tisícem nad startem. První skupinou jsem se v klesáku probořil o 500 metrů a než jsem se znovu zvedl, ztrácel jsem 20 minut. Za prvým OB jsem se opřel o JZ svahy Mt. les Croix a pečlivě dobral základnu ve 3000 metrech. Po včerejších zkušenostech jsem se východně vyhnul Hongrie a po 16km přeskoku jsem v 50m přepadl na jižní stranu hřebene Baune. Zde foukalo 6m/s jihu a šlo svahovat 11km na západ do fotosektoru Sisteronu, zpět na nejvyšší skálu hřebene a v metrovém stoupáku dobrat 2200m potřebných na dokluz po větru do cíle. Deset pilotů za mnou se pokoušelo proletět dýzou v hřebenu Sisteronu přímo a dodnes si pamatují přistání v turbulentních 10m/s.

    V pondělí očekáváme SZZ a tak po obletění mostu u Monetier Allemont poletíme 45km na JJV na 1500m vysoký OB pod městem Digne a odtud dokluz 16km na JZ, cílovou páskou bude most. Celkem 78,5km a protože to rozhodčí po silnici do cíle nestihne, časy budeme brát z GPS. Startuji 10 minut za vedoucím Pedrem a po 10km již letíme spolu. Do konce závodů bude Pedro o 50 metrů nade mnou přesně kopírovat moje rozhodnutí a čekat na mou chybu. Spolu se skupinou větroňů dotáčíme 3000 na Mt. les Croix a kloužeme na 1880 vysoký Mt. de Jouere. Zde se zvedáme nejprve v dynamice podél skal a pak dotáčíme znovu 3000. Následují tři kratší přeskoky na JZ orientované hřebeny a jsme na druhém OB. Z 2600m nasazujeme na dokluz s optimistickými 900 metry rezervy na budících. Proti sílícímu větru jí hlavně Petrovi rychle ubývalo. Cílem jsem proletěl první a jak jsem přistával, koutkem oka jsem zahlédl, jak Pedro cílový most podletěl. On sice tvrdí, že ho přeletěl metr nad zábradlím, ale nechápu, jak se mu podařilo přistát snad 20 metrů za mostem do 10 metrů hlubokého řečiště. Protože Míra Čáp, Ivan Vlk a Radek Dykast utavili dokluz pár kilometrů před cílem, Radek Bareš a Jan Sokol odbočili dobrat výšku na Mt. de Beunes. A tak, zatímco já s Pedrem jsme se už hodinu koupali v tůňce pod mostem, oni teprve přilétali.



    V úterý má foukat slabší Z. Včerejší disciplínu měníme tak, aby piloti z otočňáku pod Digne místo dokluzu do jalové roviny proti večer sílícímu JZ mohli proletět vysoké skalnaté partie vedoucí do St. Jean. Na startu poučuji mladší piloty o nedostatku přistávacích ploch v určitých úsecích 105km dlouhé tratě s cílem ve 1300 metrech. Protože vedu průběžné pořadí, nechci riskovat předčasným startem. Okno je od dvou do čtyř, nikdo ale nechce startovat první. Místní rogalisté a padáčkáři většinou krachují a konec okna se nezadržitelně blíží. Do té doby jižní vítr se stáčí na severozápad a zase zpět. Přenášíme kluzáky na severní start a zpět v šílené nervozitě. Startuji 8 minut před koncem okna na jižní stranu s mírným větrem v zádech. Po 200 metrech letu na západ nalétávám stoupák, po třech zatáčkách sílí na 5m/s, po dalších třech na 7,5 a pak jsem se už nedíval, v paměti vária mám 10. Na startu se rozpoutalo peklo. Někteří startovali na sever a někteří na jih, pak byl start na chvíli uzavřen kvůli hůlavě, kterou extrémě silný stoupák způsobil. Nad námi se vytvořil černý mrak o průměru 3km se základnou ve 3300 metrech. Informoval jsem o nebezpečí nasátí vysílačkou, ale několik pilotů si stejně o základnu škrtlo.