Za prvním OB dotáčím opět na Mt. les Croix a za mnou se zformovala skupinka pronásledovatelů. Na Mt. de Jouere pouze vysvahuji 2150 m a protože termika v silném větru nepřichází, poprvé zariskuji přeskokem údolí bez jediného přistání na nafouknuté 1700 m vysoké kolmé skály Cluchete, čímž ujedu ostatním o 10 minut. Podruhé riskuji nízkým přeskokem na otočnák přes Digne, kam přilétávám 300 m pod vrcholem kopce ze SZ a v silné turbulenci ho musím obletět na návětrnou JZ stranu. Vysvahuji 500 nad kopec a po větru skáču 6km na Barre des Dourbes, po něm přímým letem 8km na sever a teprve tady beru 3m/s do základny se snosem na Cheval Blanc vysoký 2300 metrů. Je 18:00, ale už vím, že díky termice i příhodnému větru určitě doletím. Dotáčím základnu s pěti větroni a radím kamarádům vysílačkou, kudy mají letět. Po dvo přeskocích na boční hřebínky se opírám o úpatí Tete de I'Estrop vysoké 2960 m. JJZ vítr usměrněný údolím od Digne mne 3m/s zvedá do 3000m a odtud jedu posledních 20km podél Mt. de la Blance rovným letem pod základnou s časem 3:20 do cíle. Vlk, Krofta, Čáp a Pedro bohužel před touto nejkrásnější partií popadali a to v místech, o kterých se do té doby myslelo, že zde přistát nejde. Byl to nejkrásnější a nejtěžší let, ale GAP snížil validitu kola na 755 bodů především proto, že devět pilotů neodstartovalo.






    Ve středu a ve čtvrtek vládl mistrál. V kempu se nám kutálely stany a na kopci foukalo snad 30m/s. Závodníci i svozařky si odpočali, ale brzo došly neletecké atrakce v okolí a náladu mých pronásledovatelů mohl zlepšit jen letový den.



    V pátek jedeme na severní start Mt. de Chabre. Poletíme13 km na západ do sedla Col Saint Jean, zpět na start, za kopec do Noyers, na Hongrie a do cíle v dolním kempu. Při slabých dostupech a silném SSZ větru bývá výhodné do sedla a zpět pouze delfínovat. Tak to letěl Radek Bareš a tak jsem to chtěl letět i já.

    Překazil mi to permanentní stoupák 4m/s uprostřed hřebene, kterému jsem prostě neodolal. Kupodivu ve výšce nebyl silný vítr, a tak bylo rychlejší využít ho při cestě k prvému, druhému i třetímu otočňáku. Startoval jsem 5 minut za Pedrem, rychle ho dohnal a dlouho jsme letěli spolu. Nad Noyers jsem byl o 300m výš, ale otálením jsem se opozdil a po přeskoku na Mt. de Gache jsem nenalezl pod nádherným mrakem tak silné jádro jako Pedro. Na 17km dlouhý dokluz přes Hongrie ze 3000 metrů jsem vyrážel o 4 minuty později a finišem proti větru jsem už mého hlavního soupeře nedohnal. Oba jsme ulétli 71,6km pod dvě hodiny, já o 38 sekund rychleji, ale díky bonifikaci za dřívější start i dolet disciplínu vyhrál o 12 bodů Pedro. Konečně si užili diváci v cíli. Celkem 8 pilotů protnulo cílovou pásku, výrazně nejpomaleji Sokol za 3,5 hodiny. Asi se nakazil od svého křídla Moyes CSX-4, které koupil od Honzy Krofty. Ten na něm taky létal strašně pomalu. Větší legraci ale divákům předvedla pětice pilotů, kterým do cíle chyběly jen desítky či stovky metrů.



    Před posledním kolem vedu o 343 bodů před druhým Pedrem a o 1299 před třetím Radkem Dykastem. Na dalších místech jsou rozdíly minimální a vše je ještě otevřené. Rada pilotů v očekávání výborných podmínek zamítá úvahy o krátkých tratích na jistotu a vypisuje riskantní 94.8km dlouhý trojúhelník na dosud nevyzkoušený sever. 40 minut po otevření okna nikdo nestartuje. Konečně jako první jde Pedro a 5 minut po něm já. Po prvním přeskoku na vysílači R. de Beaumont jsme již opět spolu, lépe řečeno Pedro v závěsu za mnou. Základny ve 3000 a slušné stoupáky dávají naději na doletění ve slušném čase. Před Mt. de l'Aup jsem trefil neuvěřitelně silný klesák, během několika minut jsem ztratil 1000 metrů a dlouho jsem zde nemohl dobrat základnu. Se zpožděním 10 minut jsem přeskočil za Pedrem na otočňák Lesches en Diois, kde základny mraků klesly na pouhých 2400 metrů a citelně zesílil Z vítr. Po otočení jsem se nalepil na Mt. de Puy a až na jeho konci jsem našel turbulentní metr s výhodným snosem ke druhému otočňáku. Zatímco dotáčím základnu, vidím pod sebou Petrovo křídlo svahovat na C. de Iate, v malé výšce skočit do závětří a přistát na půl cestě ke druhému otočňáku. Tím pro mne závodění skončilo, o všem už je rozhodnuto. Ještě několikrát doberu základnu, nad druhým OB v Montmaur mám 2700m, pak ale volím špatnou stopu a v klesáku 4 m/s přistávám u hlavní silnice pod Veynes se ziskem 895 bodů za 70.8km. Kde jsou však ostatní? Brzo po mém startu si někdo cizí na startu zlomil ruku a kvůli příletu vrtulníku byl start na 50 minut uzavřen. Většina našich pilotů létá pomalu a na dlouhou trať by měli startovat co nejdříve. Po odletu vrtulníku měli do konce okna jen 14 minut. Přesto Honza Krofta s Radkem Barešem doletěli téměř k Pedrovi a odsunuli tak na pátou příčku Radka Dykasta, kterému se poslední dva lety vůbec nepovedly. S celkovým ziskem 5980 bodů jsem letos zvítězil a ruku na srdce, je to tak spravedlivé ...