Pátek

V pátek ráno jsme se probudili do zatažené oblohy a lehce mrholilo. Organizátoři kolo odpískali hned ráno a jeli jsme se podívat do hlavního města této provincie, Čankiri. Tam nás přivítalo slunečno, jen vítr foukal dost. Tvrdili že je to místem, že u nás v údolí Bayramorenu ještě prší. No moc jsme jim to nevěřili…ale co se dalo dělat. A tak nám ukázali muzeum, místní politiky (ty je zde těžké rozeznat od normálních obyvatel, protože i děda na traktoru zde jezdí v saku), solný důl a pozvali nás do místní VIP restaurace na oběd. Místo návštěvy solného dolu jsme – já, Karlík , Semih a náš řidič (=místní politik) - dali přednost výletu po kopcích se záminkou, že je zde potřeba najít novou startovačku. Pár míst na start jsme opravdu objevili, ale nejzajímavější pro nás byli lidé a psi žijící na kopcích. Kdo znáte Vyhláskovic Mášu – Anatolský pastevecký pes neboli Kangal - víte, že turečtí psi malí zrovna nejsou. Ale na rozdíl od Mášenky tihle většinou vypadali, že nás sežerou jen co se přiblížíme k jejich ovečkám nebo kozám… ale když potkáte psa i s páníčkama, jsou opravdu srdeční a hned vás zvou do chatrče na čaj (ti majitelé) a ti pejsci se nechají, i přes obojky s velkými trny, pohladit.
Plní dojmů jsme po večerní grilovačce mohli jít klidně spát, protože předpověď na další dva dny je prudce letová… zkrátka Turecko! :-)