Velmi otevřené mistrovství Turecka
Karel Vrbenský

Poté, co jsme si 14 dní odmokli v Raukousku na ME, jsme si chtěli spravit náladu a tak jsme jeli do Turecka. Přece Turecko, to je slunce, vyprahlá zem, základny ve 4000m - no prostě pilotů ráj... No jo pilot míní, počasí mění. V tréningovém dnu jsme sice ještě stihli odstartovat a dokonce i přistát za sucha, ovšem první závodní den přináší počasí jak na závodech. Vyhnali nás sice na start, ale asi jen proto, aby Petra mohla poskytnout interview všem novinářům z okruhu 500km. Asi stodesetkrát přisvědčila, že Bayramoren je opravdu velmi pěkné místo a že je velmi ráda, že se sem po roce vrátila. Mezitím trochu s obavami sledujeme narůstající mraky. To už ale organizátoři pochopili, že piloti do vzduchu nechtějí, a ti co chtějí, tak ty tam zase nechce organizátor. Task je zrušen a let "nedoporučen". Hrstka tvrďáků ale přece jen startuje, naštěstí se většině podařilo přistát ještě před hlavním přívalem vody a nikomu se nic nestalo. No a my srabíci jsme úplně v klidu sjeli busíkama zase dolů.

Odpoledne jsem zanechal Petru ať si pořádně rozmyslí závodní taktiku a vydal jsem se na výlet s organizátorem Semim skontrolovat některé otočňáky a přistávačky.

Myslel jsem že to bude jen krátký výlet ale nakonec jsme se vrátili aľ po osmé hoddině, poté co jsme si dali rallye Bayramorenské bahno. Ale vyplatilo se, objevili jsme skvělé místo pro cíl. Velmi bezpečná rovinka, žádné dráty v dohledu (a to je zde opravdu malý zázrak). Jediná drobná zvláštnost tohoto místa je že se nachází v nadmořské výšce 1400m. Když se cestou zpátky brodíme bahnem a Semi plně využíva náhon na všechny čtyři, moc mu nevěřím jeho slova "zítra to tu bude v suchu". Tak uvidíme co nám zítřek přinese.

Druhý den nás už od rána vítá úplně modrá obloha. Při společné snídani na studentských kolejích, kde jsme všichni ubytováni, s překvapením sledujeme kolik že je tu pilotek. Pravda, já se jen kochám, zatímco Petra přece jen trošku s obavami kouká na možnou konkurenci.

I na startu obloha vypadá velmi letově, jen je zřejmé, že západní vítr nebude ten z nejslabších. Vypsaná trať to kupodivu bere v úvahu a letíme přes pár úvodních otočnáků směrem - no světe div se - na včera objevený cíl. To bude síla, cíl je výše než start!

Hned v úvodu jsem si jak je v poslední době mým zvykem, trošku rozjel adrenalin zvedáním se z pidivýšky nad loukou pablbů. Naštěstí už na ní někdo byl a jeho silné emoce ten stoupák urvaly. No a pak už to bylo celkem v klidu. Pohodové létání, když první partička má asi tak pět pilotů. Využil jsem znalosti místní situace z předešlého dne a závěr mi vyšel jak nejlépo to jen jde. Poté co Petra přistála pátá bylo jasné, že všechny ty ženský na snídani jsou asi přece jen doprovod... Anebo ta Mistryně Evropy přece jen lítat umí?

No uvidíme zítra. Když to bude v tomto duchu pokračovat, tak si asi stěžovat nebudem.