Je sobotní poledne 11. října 2003 a my spolu s dalšími účastníky himalájského treku v Nepálu právě rolujeme po ranveji ruzyňského letiště a čekáme na povolení startu směrem Moskva - Dilí - Kathmandu. Do Kathmandu (1317m n.m.) bez problémů dolétáváme další den v odpoledních hodinách a okamžitě na nás dýchne příjemných 26°C a sluníčko. Autobusem jedeme do hotelu Gauri Shankar v turistické čtvrti Thamel. Cestou pozorujeme rušný život v ulicích Kathmandu, tak vzdálený evropskému způsobu života. Místy neuvěřitelná chudoba, chaos, nepořádek, zvířata, smog, vojáci, lidé. Moc lidí. Situace v silniční dopravě je velice nepřehledná. Na silnicích se jezdí vlevo a motají se tam auta, náklaďáky, motorkáři, cyklisté, rikši, chodci, děti, krávy, kachny, slepice a žebráci. Všichni k tomu neustále troubí. Ubytování na poměrně slušné úrovni, okamžitě se vydáváme do rušných ulic večerního Thamelu. Čtvrť plná obchůdků se suvenýry, bary a restauracemi otevřených dlouho do noci přímo vybízí k návštěvě a smlouvání cen u téměř všech věcí, které si chce člověk koupit, je nezbytností.

    V obchodech se většinou rozvíjí následující konverzace: "Kolik stojí tyhle kalhoty?" "750 Rupií." "OK, beru dvoje. Je 1300 Rupií za oboje dobrá cena?" "Yes, sir." "Dobrá, tak tady máš 1200 Rupií." Oba víme, že jsme udělali dobrý obchod. Potkáváme turisty opravdu z celého světa, někteří již po absolvování svého programu zarostlí a načichlí nepálským smradem, někteří taky právě dorazivší vymydlení a v očekávání nevšedních zážitků.

13. října
    Na programu je City Tour, okružní jízda po pamětihodnostech a zajímavostech Kathmandu. Začínáme opičím chrámem Swayambhunath, umístěném na kopci. Schody nahoru jsou obsazeny drzými opicemi, které s oblibou skáčou návštěvníkům za krk a kradou věci. Pokračujeme na Bodhnath, což je velká budhistická stupa s osmiokou věží. Poté Pashupatinath, hinduistický chrám zasvěcený Šivovi, před jehož branami na břehu řeky Bagmati jsou upalováni mrtví. Celý pohřební obřad je pro nás Evropany poněkud šokující zážitek. Končíme na Durbar Square, náměstí přeplněném chrámy a sochami. Absolutní buddhisticko-hinduistické šílenství. Některé řezby na krovech chrámů jsou silně erotické, a proto pro návštěvníky nesmírně atraktivní. Večer opět korzujeme po Thamelu a výhodně nakupujeme vybavení potřebné do hor.







    Nepál je vnitrozemský asijský stát, velikostí a umístěním je podobný bývalému socialistickému Československu s počtem obyvatel přes 23 miliónů. Sousedí zejména s Indií a Tibetem (Čínou). Náboženstvím je buddhismus a hinduismus, úřední řečí nepálština (dorozumívacím jazykem pro turisty je angličtina). Průměrná délka života je díky krutým životním podmínkám většiny obyvatel pouhých 54 let. V hlavním městě Kathmandu žije přes 2,5 milionu obyvatel, kteří se stále dělí do několika kast. Geograficky je velmi rozmanitý: nížiny Terai s pouhými 100m n.m. a nějakých sto kilometrů dál střecha světa, Mt. Everest s 8850m n.m. A právě okolí hory Mt. Everest (oblast Khumbu), byla naším hlavním cílem návštěvy.


15. října
    Po dobré snídani, která se většinou skládá z vajíček, toastů, pudinků a čaje, jdeme kamenitou cestou rododendronovým a borovicovým lesem přes několik visutých mostů a vodopádů až ke vstupní bráně do oblasti Khumbu, do Národního parku Mt. Everest, kde platíme vstupní poplatek asi 400,- Kč. Konečně první výhled na zasněženou horu - Thamserku (6608m). Cestou chodí množství šerpů nesoucích na zádech mnohdy až 100kg náklad, jaků (nepálských volů) nesoucích vybavení pro horolezecké expedice a až nepříjemné množství turistů. Pokračujeme do kopce až do Namche Bazar (3440m), hlavního města Šerpů, se strategickým (zejména obchodním) významem. Zjednodušeně se dá říci, že každý, kdo chce navštívit oblast Khumbu, musí přes Namche Bazar. Navštěvujeme místní mnišský klášter a množství drobných obchůdků. Je zde poslední možnost směnit peníze a odeslat pár zpráv přes internet.

    V Nepálu chybí jakýkoliv průmysl, obyvatelé se živí zejména turistickým ruchem (obchod, nosičství, poskytování ubytovacích a stravovacích služeb), zemědělstvím - pěstování plodin (rýže, brambory, luštěniny, banány, obilí) a pastevectvím. V horských oblastech žijí zejména Šerpové, horský národ Nepálců, kteří jsou schopni trvale žít až do výšky 5500m n.m. a při dosti středověkých podmínkách obdělávat svá terasovitá políčka. Obecně to jsou nesmírně příjemní, pracovití a houževnatí lidé, pro které je základem rodinný život a naprostý soulad s přírodou.

18. října
    Okolo jednoho z nejstarších nepálských klášterů v Pangboche (3930m), přes sedlo Pheriche Pass (4270m) s pěknými výhledy na Lhotse (8414m), Ama Dablam (6856m) a další vrcholky dorážíme před polednem do městečka Pheriche (4240m), kde se ubytováváme v lodži. Míša se necítí dobře (přicházející chřipka) a zůstává, já se rozhoduji pro individuální, asi čtyřhodinový trek do Chhukhungu (4730m) a zpět. V Chhukhungu nádherné výhledy zejména na Lhotse (8414m), Island Peak (6189m) a varhanovitou stěnu Amphulapche (5663m). Začínám na sobě pozorovat účinky horské (výškové) nemoci. Náhlé návaly energie a euforie střídají stavy slabosti a vyčerpání, mírně bolí hlava, zpomalené vizuální vnímání, nechuť k jídlu a pití. Díky pouze 55% zastoupení kyslíku v této výšce oproti 100% naměřených u hladiny moře se musím často zastavovat a dodýchávat se. Mění se také tvář krajiny - tráva, stromy a kleče mizí a na jejich místo nastupují zejména monotónní balvany a suť.