"... Johnson funguje, je tam nový správce, sprchy, záchody a na tři dny to stojí kolem 600 Kč!!!" S touto nadějnou vidinou vyrážíme ve čtvrtek 26.5. ve 3:30 (slovy o půl čtvrté ráno) z Brna v obvyklém složení - Vlastík a Robert (oba z Kroměříže) a moje maličkost, na obvyklou trasu do slovinského Tolminu. Již dávno tomu, co jsme jezdili na noc a bušili hlavou o volant ve snaze neusnout. Teď cestu řešíme odjezdem z Brna po třetí hodině, abychom po desáté celkem svěží dorazili do Tolminu, což bohatě stačí na to, abychom byli po 12. hodině na startu.

    Předpověď počasí slibovala skvělé létání a nespletla se. Na tento prodloužený víkend jistě bude každý, kdo vyrazil zejména na jih, ještě dlouho vzpomínat. Ne tak partička PnP (raději se zdržím překladu), která jako obvykle vyhodnotila počasí jako ku létání nevhodné (NO COMMENT!).

    Po příjezdu k Johnsonovi nás čekalo zklamání - areál je sice fyzicky přístupný, ale opatřený cedulí se zákazem vjezdu na soukromý pozemek. Pochopitelně nikde nikdo. Kemp zkrátka nefunguje a asi hned tak nebude. Podle mých informací bývalému provozovateli, Johnsonovi, byla odebrána licence a belgická společnost, která nyní pozemek vlastní, ji zatím nezískala (informace bez záruky). Takže dalším řešením byl kemp v nedalekém Volarje, který sice vzdálenost ke kopci ještě prodlužuje, ale je velice útulný. Jeho cena je 7 Euro / 9 Euro na hlavu a noc (sazba mimo/v sezóně - sezóna začíná od června). Zvažovali jsme rovněž privát v Ljubinju (přímo pod kopcem), kde apartmán vyjde na 40 Euro na noc, takže ve čtyřech lidech by tato cena byla vysoce konkurenční.




Čtvrtek 26.5.
    K věci. Po dvanácté už jsme na kopci obklopeni krávami a letuchtivými lidičkami. Rovněž i na startu už se celkem bez výjimky platí 3 Euro za den nebo 10 Euro za týden. Počasí je naprosto bez chyby, nicméně startujeme až před druhou. Zachycení je naprosto bez problémů a tak po chvíli opouštíme s Robertem (Vlastík si zatím s námi netroufá a létá místně) prostor Kobaly s výškou kolem 2000m n.m. Obvyklou trasou přes Mrzli vrch se dostáváme do masívu Krnu - východiska všech tras a "středobodu" všeho padáčkářského dění v této oblasti. Zde dotáčíme potřebnou výšku k přeskoku na hřeben Stolu. V duchu už mám rozhodnuto o dnešní trase - přijel jsem si splnit svůj dávný sen, trasu Kobala - Gemona a zpět.

    Dnes nemáme vůbec problém s výškou, stále se držíme s rezervou nad hřebenem. Míjíme Stol, na jehož úbočí se snaží kurzíci a míříme po hřebeni do "neznáma", tedy k italským hranicím. Tento hřeben je charakteristický tím, že zde prakticky není kde přistát, jedině ve svahu nad hranicí lesa. Ale kdo by se zabýval takovými negativistickými myšlenkami, když vário ukazuje neustále buď nulu nebo stoupání. Neletíme sami, jsou tady ještě další tři padáky, ty se však na konci hřebene otáčejí k návratu. Ani to není špatný výkon, tady už jsem také několikrát byl. Ale to hlavní nás teprve čeká - rozhodnutí k přeskoku údolí na hřeben Mont Champignon nad Gemonou. Údolí není zrovna úzké a přeskakuje se nahoru, tedy na vyšší hřeben. Přichází první Robertův návrh k návratu, nicméně snad ihned po jeho vyslovení nacházíme velmi silný stoupák, který nás katapultuje do výšky přes 2100m n.m. a také snáší nad údolí (jdeme po větru). JE ROZHODNUTO - LETÍME!

    Uprostřed údolí přitáčím ještě asi 200m a už se blížíme k hřebenu. Odtud je to na Mont Champignon jen pár kiláků. V 16 hodin se nad jeho vrcholem obracíme k 47.7km vzdálené Kobale. Cesta zpět až po Stol je naprosto bez problémů. Zde musíme dobrat výšku pro přeskok na hřeben Polovniku - nikdy nelétáme zpět "předem", tedy přes Kobarid. Nestojí to za to riziko vyhnití. Přeskok je celkem v pohodě, avšak na Polovniku mě čeká překvapení v podobě "splachovacího" proudění (fouká od východu). Nicméně se mi po chvíli podaří dostat se nad hřeben. Robert, který přeskakoval po mně, problém nemá - přeskakoval z daleko větší výšky. Na konci tohoto, podle mého názoru nejtermičtějšího hřebene, jaký znám, (tady si většinou každý dost užije, rozhodně nedoporučuji fotit), se musíme opět zvednout k rozhodujícímu přeskoku k severozápadnímu žebru masívu Krnu.

    Tady dělám první a taky, jak se záhy ukázalo i poslední chybu dne (i celého výletu). "Poučen z krizového vývoje" po příletu na Polovnik letím středem kotle přímo k vrcholu Krnu, namísto obvyklé trasy kolem hřebene, kde jsem očekával vliv východního proudění (samozřejmě tam nebylo). No, abych to zkrátil - výškově přeskok vypadal slibně až do těsné blízkosti jižního žebra Krnu, kde se v plné míře projevil závětrný rotor, který mě přes veškerou snahu dostat se za žebro "spláchnul" až do údolí Soči, kde jsem po 18. hodině přistál mezi vesnicemi Kamno a Volarje. Asi si dovedete představit ty sebekritické komentáře. Robert pochopitelně otočil Kobalu a tím uzavřel tento nádherný 98 kilometrů dlouhý trojúhelník.