Sobota 28.9.2002 - Westendorf - Východní Tyrolsko
Na přistávačku ve Westendorfu ve Východním Tyrolsku, pár kilometrů od Kitzbühlu jsme dorazili pár hodin před svítáním. Prvním překvapením byl pohled na vrcholky okolních hor, které se pod jasným nebem plným hvězd podivně třpytily. Zbytek výpravy se na mě coby meteorologa výpravy podivně díval a já v jejich očích četl něco na ten způsob, že to snad nemyslím vážně a že sněžnice či lyže nebyly v seznamu. No nic, na chvilku jsme zalehli a nechali rozjímání na ráno. My, majitelé spacáků do extrémních podmínek jsme zalehli jen tak venku, zbytek výpravy zvolil ke spaní variantu automobil.
Ráno bylo zamlžené, ale slunce statečně bojovalo, což jsme kvitovali s povděkem, protože noční zima (-5°C) naše těla řádně podchladila. Zprávy ze startoviště nám říkaly, že na vrcholu je 30 cm sněhu, téměř bezvětří a teplota těsně pod bodem mrazu. Den byl rozhodně letový. Rozhodli jsme se, že první start provedeme kolem poledne.
Ve Westendorfu se na start dostanete lanovkou přímo od přistávačky. Ceny jsou na naše poměry celkem vysoké. Za jednu jízdu zaplatíte 11 EURO, za půldenní permanentku dáte 15,50 (platí od 11:30 do 17:00). My jsme se rozhodli pro půldenní permanentku a ve 12:00 už vystupovali na vrcholu z kabinek.
Zasněžený vrchol byl úchvatný. Po úvodní koulovačce, fotografování a značkování bílého sněhu jsme se vydali na start. Startoviště jsou na tomto kopci 2. První z nich vzdálené asi 500 m od lanovky je určeno pro západní vítr druhé, o sto metrů dál, pro opačný směr. Startovačky jsou velice prostorné a odstartovat by měl i začátečník. Převýšení je velice sympatické a činí něco kolem 1000 metrů.
|
Pro dnešek jsme zvolili západní startoviště. Tento den jsem tam byli pouze s jedním Němcem sami. Rozbalování padáků po kolena ve sněhu je ohromná legrace. Sníh v botách, v komorách padáku i všude jinde. Super! Po překonání všech strastí jsme se rozhodli odstartovat. Téměř v bezvětří jsme do toho museli jít popředu. Sladili jsme vysílačky a byli připraveni ke startu. Rozhodl jsem se udělat kamarádům "Chrousta" a skočil do toho. Sníh rozběh "trošičku" komplikuje, ale dá se to. Navíc, když padáte, padáte do měkkého. Ve vzduchu byl celkem klid, nad zasněženým povrchem termika nebyla. Ve střední části kopce se už ale dalo zachytit a tak jsem si ve slabých stoupáčcích do 2 m/s docela příjemně potočil. Mezitím odstartovali i zbylí kamarádi a oddali se nejkrásnějším činnostem na světě. První zkušební let jsme všichni zakončili cca po 30 minutách ve vzduchu bezproblémovým přistáním na skvěle upravené přistávačce, když si před tím někteří vyzkoušeli menší i větší "uši" náznak spirálky atd.
Na další let jsme byli připraveni kolem 14:30. Starty proběhly celkem bez problémů, i když byly komplikovány variabilním větrem - chvíli zepředu, pak z boku, nakonec zezadu. Slunce si v mracích vytvořilo celkem slušné průrvy a tak po odstartování bylo možné se ihned zachytit do docela slušné termiky. Termika se nám hledala parádně, protože ve studeném vzduchu byla vyložené vidět v podobě obláčků a cárů mlhy, které zvolna stoupaly až do základen. Stačilo nalétnout do takového mráčku a točit a stoupání od 3 do 5 metrů nebylo problémem. Nejednalo se o létání v mraku, v jemné mlhovince byl vidět padák bez problémů a pilot z ní měl také dostatečný přehled. Potermili jsme si tedy parádně a všichni v rozmezí od 45 minut do 1 hodiny ve vzduchu posedali na přistávačce. Shodli jsme se na tom, že se ve vzduchu dalo vydržet mnohem déle, ale zima byla opravdu už dost nepříjemná. Podmínky pro let se také začaly trošičku zhoršovat, vzduch začal v pokračujícím odpoledni stékat z kopců do údolí a údolní proudění začalo být dost nevyzpytatelné. Dnešní létání jsme spokojeně ukončili a přešli k činnostem neméně příjemným a to konzumaci pevných, kapalných i plynných zásob.
|
