Určitě jste už také slyšeli nebo četli, jak v brazilské Quixadě každý pilot, který udrží řidičky v rukách, uletí denně minimálně 150 kilometrů. Já jsem letos neodolala a rozhodla se vypravit do ráje přeletářů také. Stejně na tom byl i Honza Habermann, který si Brazílii vybral pro svou svatební cestu a přijel i s novomanželkou Markétkou. Hojný počet Čechů pak doplnili Prostějováci Martin Krč a terénu znalý Tomáš Brauner.

    Popravdě řečeno jsem tak úplně přesně nevěděla, do čeho jdu. Piloti, kteří už v Quixadě byli, mluvili většinou jen o silném větru na startu a o místních kráskách. Teda v opačném pořadí. Přípravy k odjezdu byly trochu složitější než obvykle. Vysnila jsem si totiž, že když "každý" může uletět 150 kilometrů, tak já bych chtěla uletět 300. Vzhledem k tomu, že stávající světové rekordy v ženské kategorii by letem přes 300km byly překonány, začala jsem studovat pravidla týkající se světových rekordů FAI. Držitelkou světového rekordu v "Open distance" je Kat Thurston se vzdáleností 285 kilometrů z afrického Kurumanu, nejdelší vzdálenost na předem určený cíl uletěla Louise Crandal právě v brazilské Quixadě, 214 kilometrů. Tím jsem si zavařila na pěkné papírování, ale pravdou je, že světové rekordy byly poslední "soutěžní" disciplínou, kterou jsem do letošního roku vynechala a lákaly mě. Kdekoliv jsem se však zmínila o tom, že bych chtěla uletět přes 300 kilometrů, všichni se mě ptali, jak u toho budu chodit na záchod. A tak jsem si spočítala, že průměrnou rychlostí 40km za hodinu to poletím sedm a půl hodiny a zašla do naší Jilemnické lékárny pro plenky. Paní lékárnice mi se soucitným pohledem, že už v mém věku mám takové problémy, pomohla vybrat nejvhodnější typ.

    Zbývalo sbalit už jen padák a sedačku. Má závodní výbava s kapotovanou sedačkou ale váží asi 25 kilo a představa, že budu muset s batohem jít pěšky několik kilometrů k cestě na svoz v tom příšerném vedru, mě opravdu děsila. A to i přes to, že natrénovanou fyzičku jsem měla z každodenního běhání, kterým jsem se trýznila měsíc před závodem. Díky mému sponzorovi, MAC PARA TECHNOLOGY, jsem si mohla půjčit nejmenšího Maguse IV, jen 21 metrů čtverečních a lehkou, pohodlnou sedačku XCL, za což Petrovi patří můj dík. Upřímně řečeno, hlavně jsem mu blahořečila po šesté hodině strávené ve vzduchu, ale to bych trochu předbíhala. Popisování cesty a ubytování zkrátím jen na "dojeli jsme dobře" a krásný hotýlek s bazénem hned vedle kopce mě příjemně překvapil.

    První den závodu byl tréninkový let na cíl, jen 40 kilometrů po větru, kde se konala uvítací párty s večeří. Vítr na startu nebyl zvlášť silný a let byl pohodový.

    Další den ráno po výjezdu na start byl však vítr silnější a já se rozhodla chvilku vyčkat, až vítr zeslábne. Naplánovala jsem si cílový let 247 kilometrů, což byla další vesnice po větru od té, kterou měla vypsanou Louise při svém letu 214km.



    V deset hodin jsem se rozhodla připravit na dlouhý let a odstartovat. Oblačnost ale zrovna zastínila předpolí, já jen svahovala a nemohla se zvednout. Milou společností ve vzduchu mi byl Honza, který odstartoval hned po mně. Ale přiznávám, že po čtyřiceti minutách svahování jako na Rané jsem začala mít trochu nervy, že nebude dostatek času uletět opravdu daleko. A tak jsem se rozhodla zkusit štěstí trošku před kopcem a věřila, že stoupák, který "vidím" vedle malého jezírka, na mě počká. Než jsem tam však doletěla, byla jsem moc nízko. Mé pocity beznaděje ještě umocnilo, že ve chvíli, kdy jsem se dotkla země, stín před kopcem zmizel a všichni svahující vytočili pěkně vysoko a vydali se na trať. No, hlavně že jsem měla tu plenku, abych se z toho ne...

    Má první myšlenka byla dostat se rychle na start a letět znovu, ale po hodinovém ježdění svozu kolem kopce jsem se rozhodla vrátit do hotelu a šetřit síly na další den. Honza se vrátil do hotelu až k ránu z dvěstětřicátého kilometru.

    Druhý den jsme vyjeli na start a než jsme stihli odstartovat, tak vítr zesílil natolik, že jsme se ve dvě odpoledne rozhodli neletět a sjet autem dolů. Další odpoledne strávené u hotelového bazénu. Pěkný let se tento den vydařil maďarskému pilotovi Tasimu, který odstartoval brzy ráno a uletěl 240 kilometrů.