Dějiště letošního mistrovství světa bylo vybráno do velmi dobrého terénu. Jednalo se o nesouvislý, 40 kilometrů dlouhý hřeben, táhnoucí se z východu na západ a tvořící základní osu všech možných variant závodních tratí. Horší už to bylo ale s výběrem termínu závodu a hlavně lidí, kteří mistrovství světa organizovali.

    Tomáš Lednik a já jsme přijeli o tři dny dříve, abychom si to tady trochu prohlídli. Počasí nám v treningových dnech skutečně přálo, ostatně posuďte sami: základny, teplota, tlak, oblačnost, voda, vítr - 3300, 5, 80/120, 4/8, dobrá, 300/3 atd. … vždyť to znáte.

    Už při prezentaci do závodů dali organizátoři závodníkům jasný signál, že to s nimi nebudou mít lehké.




Sobota 3.7.
    Petra Krausová, Tomáš Lednik, Martin Slíva, Ondřej Dupal, Tomáš "Hroutil" Sedláček a já jsme už zaregistrováni a čekáme jen na Radka Večeřu, který byl nominován na poslední chvíli a dostal se sem nejenom zásluhou svých dobrých výsledků, ale taky tím, že odpadl Bobík z Pegasu. Večer jsme se všichni sešli ve slavnostním průvodu, který se v plné parádě ubíral hostitelským městečkem. Během průvodu se nám podařilo roztleskat a rozmávat mnoho diváku. Nebylo to tím, že bychom měli nejlepší republikové dresy, ale zato naši vlajkonošku nám záviděl snad každý. Byla jí Hroutilovic Markéta, kterou si sem Tomáš přivezl snad pro vylepšení zázemí českého týmu. Jak se však později ukázalo, Hroutil vůbec nezná heslo "kamarád taky rád"! Večer pokračoval hledáním, kampak asi pořadatelé schovali tu spoustu jídla a pití, kterou mají pro nás všechny určitě připravenou. Bohužel jsme nic nenašli a tak jsme se na závěr aspoň podívali na pěkný ohňostroj. Slíva jen podotkl, kolik za tuhle směsici jisker, barev a dýmu mohlo být grilovaných kotlet a tiše se s Petrou Krausovou vypařil do davu.

Neděle 4.7.
    První a na dlouhou dobu taky poslední závodní den. Počasí se velmi podobalo tomu, co bylo při treningových dnech. Na startu se sešlo 248 závodníku ze 40 zemí. Byl to největší počet pilotů, co se kdy účastnil mistrovství světa. Navíc tak asi 100 pilotů se vlastně poprvé nějakých mezinárodních závodů zúčastnilo a neměli vůbec žádné zkušenosti, jak se létá s takovou spoustou pilotů dohromady.

    Trať vedla přes jeden kontrolní bod na startovní znak a dále pak k 1.otočnému bodu na 44. kilometrua zpět téměř pod startoviště k poslednímu otočnému bodu a do cíle v Bramberku. Hned po otevření startovního okna se mezi tou spoustou padáku těžko zvedalo. Pořád jsem se jen musel vyhýbat chaoticky létajícím pilotům. Konečně se zvedám do 3300m n.m., což je 1200 nad start a vydávám se fotit nedaleký kontrolní bod. Přede mnou se vytváří skupinka asi 25 pilotů, ve které je taky Martin Slíva, ostatní naše piloty nevidím. Pokračuju směrem na startovní znak, který se mi daří fotit 14 minut po jeho otevření.

    První skupina skvěle spolupracuje a tak se jí daří dobře unikat všem ostatním. Spěchám co to jde a 10 km před otočným bodem jsem už docela blízko čelu. Vidím, že na samé špici si skvěle vede Slíva, odhaduju to tak na 4. místo. Jenže po odfocení se první skupina trhá na několik menších a začíná se závodit. Cestou potkáváme piloty letící na otočnák, ale nikoho z našich nevidím. Ze zadu nás začíná úspěšně dohánět Ondra. 30 km před cílem vytáčím s Ondrou silný stoupák, ale po dotočení do výšky 3600m n.m. se rozdělujeme. Já letím napříč údolím k velkému mraku, do kterého si to namířil i Martin Slíva, zatímco Ondra letí pod souvislou základnou mraků. Dolétávám Martina a oba se rychle blížíme na poslední otočný bod, odkud je to už jen 2 km do cíle.

    Výšku máme velmi dobrou a tak letíme se sešlápnutým speedem. Já dokonce uvažuju, že budu zaklapávat uši. Kolem nás kvetou dost vysoké mraky a rozpadá se jedna bouřka. Slíva už má taky zaklapnuté uši, ale oba neustále stoupáme 2-3m/s. Fotím otočnák a spěchám do cíle, ale hlavně co nejrychleji na zem. Pásku musíme prolítávat nejvýš 200 metrů nad zemí a tak stahuju "B" řadu, abych se proti stoupání, které je už úplně všude, konečně prosadil. Slíva stáčí spirálou, ale po chvíli je o 200 metrů výš, než začal. Oba toho máme po více jak 100 kilometrech dost a pásku nakonec prolítávám pozadu, protože při zemi fouká takových - no dobrých.

    Konečně sedím na zemi a jsem rád že to mám za sebou, Slíva stále srdnatě bojuje s přírodním živlem a po 15 minutách také bezpečně přistává vedle mě. Oba kroutíme hlavami a pozorujme tu scenérii dolétávajících pilotů nad námi. Přichází náš team-leader Karel a sděluje, že právě dostal čerstvé informace od organizátoru a ředitele soutěže. "Vše je naprosto regulérní a v pořádku". Moc se nesmějeme, protože právě sledujeme Ondru, jak provádí různé manévry a zkouší, co na tyto "regulérní" podmínky vlastně platí. Z vysílačky slyším hlásit Tomáše, že 10 km před cílem je taky "regulérní" počasí a jeden pilot dokonce zcela "regulérně" zacouval přímo pod ním do lesa. Sám má co dělat se sebou a tak jenom hlásí polohu a vysvětluje, že u něj nemůže v žádném případě přistát. Karel šel už po několikáté za organizátory a vše jim dopodrobna popsal. Vrátil se však se slovy - "vše je v pořádku". Tomáš nakonec šťastně přistál před Bramberkem a podle jeho vlastních slov to byl tuhý boj. Všichni očekáváme, že pod přílivem stížností bude nakonec disciplína zrušena.

Pondělí 5.7.
    Bouřlivý briefing team leadrů - kolo uznáno! Je to zřejmě proto, že kolo vyhrál domácí borec, který letěl tak rychle, že s nějakou bouřkou neměl vůbec žádné problémy. Závodní den je zrušen - čeká se fénový vítr a bouřky.




Úterý-neděle 6.7-11.7.
    Špatné počasí, déšť, bouřky, jen občas vysvitne slunce a dovolí nám zahrát si přátelský fotbalový zápas se Slováky. Zbytek dne vyplňujeme koupáním v krytém bazénu, pečením masa na rožni a popíjením posledních zásob českého piva.