Na nedostatek deště si letos na Slovensku nemohli stěžovat. Ještě týden před začátkem Poháru Podbrezové bylo možné ve sdělovacích prostředcích zaznamenat zprávy o vytrvalých deštích na východním Slovensku, postupně vrcholících záplavami. Poslední týden byl ve znamení postupně se zlepšujícího počasí, sice mírně, ale zlepšujícího se. Závod byl vypsán od 10.8. do 15.8. 2004. Rostoucí věhlas tohoto závodu přilákal na start 106 pilotů z 10 zemí (BLR, CZE, DEU, FIN, HUN, ISR, LTU, POL, SVK, UKR). Tréninkové dny začínaly již 7.8.2004. MČR, do kterého se tato soutěž započítávala, využilo pro soutěžní lety i tréninkové dny, obdobně jako Slováci, Maďaři, Ukrajinci, kteří tuto soutěž rovněž započítávali do svého mistrovství.

    Již několik dní přetrvávala vzácná situace s východním prouděním, ideální pro létání na Martinských holích, nicméně s velkým množstvím oblačnosti, která měla ke konci týdne ubývat. V pátek jsme spěchali z práce zalítat si aspoň ještě jednou před závodem na Martinkách. Měli jsme tam sraz také s Lubinem. Cestou jsme brali bývalého vsetíňáka Jiřího, kterému jsme se ještě týden před svatbou snažili prezentovat manželství v celé své kráse. Jak se později ukázalo, stejně se oženil. Kromě pracovních povinností nás zdrželo vyřízení pojistek, které jsou teď bohužel na Slovensku potřeba.

    Když jsme konečně dorazili na Martinky, Lubin již kroužil nad Martinem. Na startu zůstali pouze tři Finové, z toho jeden již balil svůj kluzák s uraženými trapézkami a snažil se nás přesvědčit, že start na navijáku je výrazně bezpečnější, než z placatých Martinek. Zbytek finského týmu seděl na přistání u krematoria. Slabé podmínky, pozdní hodina a nepřesvědčivé výkony ostatních potlačily naši chuť do létání. Vydali jsme se na slíbený svoz za Lubinem, který se ve výšce startu pustil na přelet. Při posledním spojení to vypadalo, že Lubin dopadne kousek za Martin. Po sjezdu dolů jsme s ním ztratili spojení, nebylo to nekvalitou vysílaček, které jsme chtěli vyhodit, ale Lubin se vydal na výlet a v těchto slabých podmínkách uletěl úctyhodných 40km. Naštěstí se od 2/3 vracel zpět, takže přistál v nepříliš vzdálených Turčanských Teplicích u hřbitova. Odtud jsme již zamířili přímo do Podbrezové.

    V sobotu, první tréninkový den na brífinku, jsme byli informováni, že východní situace přetrvává. Pro tréninkové lety bylo vybráno startoviště Martinské Hole, vzdálené 130km. Již ráno byla hlášena bouřka v Dubnici. Cestou nás zasáhla přeháňka. Kolona vozidel, obtěžkaných křídly, se na chvíli zastavila v půli cesty u motorestu, aby diskutovala o smyslu pokračování v cestě. Směrem k Martinkám bylo méně oblačnosti, takže se po krátké diskuzi přesunula až na Martinky.

    Jednou z velkých předností startoviště na Martinkách je spousta občerstvení v podobě právě dozrálých borůvek, ve kterých se člověk brodí po kolena. Protože většina národů tyto tréninkové dny využívala jako soutěžní pro své národní mistrovství, byla záhy postavena většina kluzáků. Zřejmě nezvykle velké množství kluzáků v tomto terénu jakoby přitahovalo velká těžká oblaka z okolí.

    Především od jihu se začal přibližovat mohutný bouřkový mrak, zalévající údolí Martina. Soutěžní lety byly odvolány. Místo nich byl ponechán prostor pro volné létání. To bohatě stačilo pro zastavení pohybu Cb. Startující piloti se bez problémů zachytávali a vyrazili na tréninkový let snad jediným možným směrem na Kriváň, kde svítilo sluníčko. Ve sluchátkách občas zaznělo hlášení o pomalu se přibližujícím dešti. Naštěstí první vlna přeháněk šla západněji a umožnila nám ještě chvíli létat. Když se všichni dosyta nabažili nějaké té hodiny létání, sbalili křídla a vydali se na cestu zpět, Cb se opět dal do pohybu a svlažil zbytek údolí.

    V neděli byla situace obdobná, jen mělo být méně oblačnosti. V okolí Podbrezové a Bánské Bystrice se nám tomu nechtělo věřit, ale po přejezdu Velké Fatry do údolí Martina vypadalo počasí daleko optimističtěji. Zakrátko jsme byli opět s postavenými kluzáky připraveni na startu.

    Vzhledem k obavám z výskytu bouřek zvolili organizátoři kratší cílovou disciplínu, 64,1 km dlouhou, se startem na Martinkách a cílem v Partizánském na letišti. Po otevření okna se piloti zachytávali jen zvolna a nedosahovali dostupů více než asi 100m nad start. Mistrně využil stoupání Dan Vyhnalík, který našel to jadérko, které ho vyneslo výrazně výš než ostatní. Než odstartovala celá stovka pilotů, začala se od Velké Fatry přibližovat přeháňka a postupně odřezávala cestu dál na trať. Pole závodníků se takto rozdělilo na piloty, kterým se podařilo prolítnout před příchodem přeháňky a piloty, kteří využili zbývající výšku ke klouzání skrz přeháňku k dosažení maximálního počtu kilometrů bez naděje na zachycení. Zbývající skupina vyčkávala na přechod přeháňky poblíž Martinek.

    Přeháňka však nepřešla, naopak srážky houstly a poslední skupina byla nucena přistát v okolí Martinek. Jak si někteří piloti ověřili, přistání s mokrým křídlem v prudkém dešti stále nepatří mezi jednoduché disciplíny. Piloti z Čech patřili k nejrychlejším a jedenácti z nich se podařilo dešti uletět. Šest našich pilotů se pokusilo déšť prolétnout a zbytek vyčkával až na zem. Nakonec do cíle dorazilo 7 nejlepších českých pilotů v čele se skutečně letos bravurně létajícím Radkem Barešem, který tuto trať zvládl za pouhou jednu hodinu a sedm minut.


Pořadí v tomto kole v MČR
1. Bareš Radek
2. Vlk Ivan
3. Čáp Miroslav

    V celkovém pořadí zůstal Dan Vyhnalík na prvním místě, Pedro Nedoma spadl z druhého na páté místo. Na uvolněnou druhu pozici se probojoval Radek Bareš, následovaný na třetí pozici Přemkem Benešem a na čtvrté Lubinem Genčurem.


Pořadí po 3 kolech v MČR
1. Vyhnalík Dan
2. Bareš Radek
3. Beneš Přemysl