Jakpak že žije našich pět a půl Aboes dnes?

    Dvěstě let nebylo dost na to, aby Aboes přeskočili tisíciletí přirozeného vývoje a byli schopni coby lidé doby kamenné akceptovat reality dnešní planety. Dvěstě let nebylo dost na to, aby vymřeli, aby se rozplynuli v minulosti. Proto mají dnešní Australané k řešení neřešitelný problém.

    Aboes nevymřeli, jakkoli se s příchodem cizí civilizace jejich podmínky k životu a životní prostředí samotné dramaticky změnilo. Pomineme-li příležitostnou fyzickou vzájemně ne zrovna přátelskou konfrontaci mezi Aboes a Evropany (vyprovokovanou většinou Aboes, kteří instinktivně a tedy přirozeně vnímali příchozí jako cizí maso nevalné chuti a jen obtížně stravitelné, narušující zaživa chod jejich zaběhaných životů), pak největší podíl na poklesu Aboe populace měly importované nemoci, způsoby používání půdy a importované produkty západní civilizace. Je možné, že i anglický námořník 17. století viděl upřímně v Aboe stvoření podobné více opici než vzdálenému příbuznému. Well, namořníci nosili přeci kalhoty. Anglie a reprezentanti Jejího Veličenstva však od počátku akceptovali Aboes jako původní obyvatele a uživatele země tohoto nekonečného kontinentu, jako součást australské přírody. Neměli vůči Aboes vyhraněné antagonistických cítění.

    V případě, že se Aboes prezentovali jako správci daného území s bumerangy a kopími v rukou (jako např. v případě Phillip Bay a Port Melbourne), bylo právo užívat toto území přistěhovalci od stávajících správců odkoupeno. Většinou za cenu, stanovenou Aboes. Což mohla být například sada nožů, či hrst blýskavých kovových plátků, které bílí nazývali mince, či lomozná puška a klobouk z hlavy kapitána. Z hlediska dešního Harpagona neadekvátní ocenění, že? Aboes však neznali moc dolaru a nepodléhali jeho kultu. Měli a ti šťastnější z nich stále ještě mají, jiný žebříček hodnot a jiný systém vzájemných vztahů.



    Angličané, coby patologičtí byrokrati téměř od počátku aplikovali v Austrálii programy asimilace, zcivilizování Aboes, namísto eliminace či vyhlazení oné neobvyklé rasy. Konverze Aboes byla viděna jako jediný možný způsob fungující koexistence dvou dramaticky rozdílných živočišných druhů (slovo použito záměrně, přemýšlej proč) na jednom kontinentu. Investovali do asimilačních programů mnoho prostředků a intelektuální energie. Ne vždy jistě zvolili optimální a tu nejméně bolestivou cestu. Utrpení a to utrpení na obou stranách je, či mělo být viděno jako daň vývoje a poznání.

    V 60. letech, kdy většina Aboes žila buďto v Aboe táborech v buši, na farmách Evropanů či byla adoptována do rodin Evropanů ve městech, dostali Aboes volební právo společně se všemi ostatními právy evropských Australanů. Byli tak oficiálně uvítáni do dvacátého století.



    Od 60. let se Aboe populace snižuje ještě rapidněji a jejich znalosti, nezbytné pro uchování tradičního způsobu života, mizí ještě rychleji. Mizí i jejich zájem o autentické zachování jejich kultury. Zbytky jejich kultury jsou dnes uchovávány téměř výlučně na komerční bázi. Aboes prodávají své pověsti a své "tradiční" malby, často produkované jako na běžícím pásu komukoli, kdo jim dá dolar. Upřímný zájem o uchování jejich originální kultury má pak téměř výlučně jen evropský Australan.

    Civilizační choroby prorůstaly postupně stále hlouběji přírodní civilizací Aboes. Vedle svrabu, neštovic, lepry a pohlavních chorob to byl a stále je především alkoholismus a ztráta schopnosti žít z přírodních zdrojů a v souladu s přírodou. Ryzí přírodní Aboes by se dnes dali spočítat téměř na prstech ruky. Poslední pár Aboes, který žil do svého pozdního věku bez jakéhokoli kontaktu s jakoukoli civilizací, byl nalezen koncem 70. let. Byli to Romeo & Julie, vypovězení jejich kmeny na počátku 20. století. Nedlouho po prvním fyzickém kontaktu s civilizací muž zemřel a jeho žena odmítla dále žít a zemřela záhy po něm.

    Typický dnešní Aboe je většinou bolavou směsicí vášní a černo-bílých genů. Jeho tělo je mnohem méně odolné jak vůči virům, tak vůči importovaným chemikáliím (počítaje v to i mýdlo, potravinářské konzervační látky a alkohol). Jeho kultura a životní filozofie je pak v ještě větším zmatku. Horší vlastnost a špatný návyk je bohužel často nakažlivější než dobrá vlastnost. Vlastnost dobrá, jakkoli přirozeně zděděná, mizí mnohem snáze. Stejně, jako mizí Aboe s unikátními schopnostmi, které jsou nezbytné k přežití v buši.

    Aboe dnes proto preferuje krást (či brát, jak tomu říkají Aboes) před nutností pracovat. Dnešní Aboe preferuje ležet na zemi s vírou, že mu příroda či bílý člověk něco hodí do huby, místo aby se učil číst a psát. Nejtragičtější, co se mohlo Aboes přihodit, bylo to, že je Evropan nakazil dolarem. "Bílí" Aboes se stali posedlí dolarem a závislí na dolaru jako na droze. Neb jen dolar jim pomůže k alkoholu, který se stal smyslem života více než 80% Aboes. Vyměnili závislost na přírodě za závislost na alkoholu. Přírodní lidé ztrácejí svůj přirozený respekt k přírodě. Aboes se dnes s přírodou rozvedli.