Neděle 25.5.2008
    Tak po prvním závodě v Itálii tentokráte zdravíme z místa zvaného Grindelwald ve Švýcarsku. Právě jsme dorazili do headquateru a stahují se napínavé GPS. I přes všechny předpovědi, které se nepotvdily, se dneska odletěl 38 km dlouhý task. S tím samozřejmě nikdo nepočítal dopředu. Proto celá česko-slovenská sestava vyrazila na závody teprve během sobotního dne. Přeci nebudeme zbytečně moknout, ne? Synoptika hlásí šest tlakových níží, nad Alpami zadekované se srážkami a navíc fénová situace. No napadlo by někoho, že se dnes poletí? Spíš že se půjdeme zregenerovat a relaxovat po dlouhé cestě. Prostějovské sekci se sem podařilo dostat už ve tři ráno s tím, že jsme se motali po místních uličkách a hledali zabookovaný hostel. Hurraáá, podařilo se, a tak si dopřáváme šťastné 4 hodiny intenzivního spánku v našich kajutách pro dva o velikosti 2x4 metry.

    Po ranní registraci nám Kriegel ukázal, že nepatří do šrotu a že jej rodinné povinnosti jistě nevyvedly z rovnováhy. A tak po seskoku z vrtulníku si zaskákal přes švihadlo - Infinity Tumbling - kterých dal dle přepočtu 220. Poté hladoví fasujeme lunch packety a půl hodiny se vezeme lanovkou na startoviště. To je ještě dnes pokryto sněhem, a tak hledáme suché místečko, kde složit své miláčky. Do 12. hodiny nikdo neveřil, že odstartujeme, natož že se odletí platné kolo. Deka a na vrcholcích hor, zejména slavného Eigeru, který se tyčil s ledovci přímo před našimi zraky, čepice. To znamená jasně - fén. Přeci jenom se ukázalo sluníčko a během chvilky byl vypsán task a odstartováno. To, jak se někteří piloti dostali do vzduchu, je některým záhadou. Kromě první party se na trávě a ve sněhu válel snad každý. Kružnice byla již otevřená 5 km odsud a někteří stále spravovali své vrchlíky a pokoušeli se odstartovat do stále se měnícího větru. No, mazec. Nakonec se to povedlo všem, ale to už byla celá letka na trase. Mezi posledními se objevil i Urban Valič.

    Pro piloty, kteří zde letěli vůbec poprvé, to bylo teda seznámení - welcome to Swiss! Úzké zasekané údolí, odkud se tyčí na obě strany skalnaté stěny s ledovci a partička závodníků na trase. No mazec, nejeden pilot rozhazoval nožičkama i ve fusaku. Dnešek vyhráli ti, co si přitočili a brali to po vrcholcích hor, lízali základny a protlačili se úzkými sedýlky. Většina se plácala okolo skalních stěn a uzká sedla neproletěla. Jak s kamenem na krku je to zdusilo do údolí, museli obletět obrovský masiv a zboku se opět škrábat nahoru. Pak závěrečný dokluz přes široké údolí a jezero Interlaken na poslední dva otočňáky, které se ukázaly jako nejtěžši oříšek pro většinu závodního pole. Tam jsme se snažili něco prišudlat, otočit zbytek a hurá do cíle.

    Úsměv na tváři má dnes vítěz dnešní disciplíny Venezuelec Michael Von Wachter a z žen Ewa Wisnierska. Z našich zabodovali jen chlapi, holky to zapíchly kousek před pásku spolu s ostatními opozdilci. Míra Volny si vybral smolíka pacholíka a bez tracklogu přistál kousek před cílem. Co dodat? I v neletovém počasí se dá zavodit. Zpáteční svozovou trasu absolvujeme horským vláčkem kolejáčkem přímo do ofisu. Teď se jen umýt, dospat a připravit se na večerní program s večeří. Tentokráte se švýcarská organizace pochlapila nejen perfektním zabezpečením a organizací, ale i přípravou každodenních programů. Tak držte pěsti. Ale podle předpovědi to vypadá spíše na vodní sporty.