Nápad vyrazit za létáním do rumunských Karpat se v našich hlavách zrodil někdy zjara, když jsme s Pitrýskem nad pivkem přemýšleli, kam to v létě namířit tak, abychom poznali nové letecké terény, veskrze neposkvrněnou přírodu a také zažili nějaké to menší dobrodružství.

    Expediční přípravy byly docela kvalitní, pomocí internetu jsme zkontaktovali několik lítačů z tamnější oblasti, abychom si ujasnili, na která pohoří a kam naplánovat cestu a abychom zbytečně neztráceli čas přímo na místě. Několik rumunských padáčkářů se nám skutečně ozvalo (možná trpká rána pro ty, co si myslí, že v Rumunsku není ani elektrický proud, natož připojení na internet), a tak jsme měli celkem jasno, co chceme v Rumunsku všechno vidět a prolétat. Také jsem pomocí naskenované automapy a programu OziExlorer nabookoval pár stovek waypointů několika pohoří do GPS (během našeho pobytu jsme zjistili odchylku od skutečnosti mezi 100-400m, což bylo skvělé). Odjezd byl po pár odkladech zvolen na čtvrtek 10.8. a jako třetí člen byl do našeho, již tradičně expedičního terénního vozu Warťas, přijat zástupce Slovenska Stromák. Takže se připoutejte - vyjíždíme, "ryntyntyntyn"!

Kap. 1 - Mistrovství Rumunské republiky v PG
    Záměrně jsme jako první cíl naší cesty zvolili městečko Cluj - Napoca (Kluž), kde se měl konat závod rumunských paraglidistů o Mistra republiky. Přijeli jsme do místního aeroklubu Dezmir v pátek dopoledne a čekalo nás první překvapení. Hned po příjezdu jsme se pozdravili s pár známými z e-mailů a rozhodli se zúčastnit závodu. Výše startovného nás doslova odrovnala - for free ! "OK," řekli jsme si, "jsme v Rumunsku, tady je možný všechno" a vlezli do aeroklubáckýho autobusu, zpod kterého vylezl olejový černoch, z něhož se po umytí Solvinou vyklubal řidič. Ten to s námi hnal na nějaký kopec, přičemž rychlost tohoto vozu se pohybovala v rozmezí 0-30km/h dle obtížnosti terénu. Co chvíli někdo vystupoval a šel raději podél autobusu, aby se neuvařil v tropickém vedru.

    Organizátoři závodu však nenašli vhodný terén a pro riziko bouřek nás zavezli na exkurzi solného dolu v městečku Turda. O naše ubytování v postelích v aeroklubu se postaral místní instruktor PG školy Babacu, který nám domluvil i stravování zadarmo. Vydatné snídaně, svačiny, bohaté večeře, sprchy a veškerý možný komfort nám daly vzpomenout na slova kamarádů lítačů, kteří nám prorokovali smrt hladem.

    V sobotu ráno jsme navštívili briefing pilotů a požádali o simultánní anglický překlad. Jeden z pilotů, který by nás rád viděl v týmu, nám ze začátku překládal plány organizátorů, ale poté, co vypukla divoká diskuze a kdy se začali závodníci mezi sebou hádat, nám došlo, že organizování podobných závodů v této zemi je ještě v plenkách. Nakonec se rozhodlo, že Mistrovství Rumunska bude probíhat na mezi s převýšením 100m, což jsme ocenili, opustili závody a jeli se podívat na nedaleký terén Rimetea v Muntii Trascau. Nádherný, jižně orientovaný skalnatý hřebínek nás přivítal bouřkou. Bouřkové počasí v odpoledních hodinách nás ostatně provázelo v několika dalších dnech naší výpravy. Jeli jsme se tedy vyčachtat do solného bahna kousek od aeroklubu - konečně víme, jak se cítí prase ve svém živlu.

    Také večírek na echt rumunské diskotéce v Cluji se vyvedl.




    V neděli dopoledne jsme vlezli do parašutistického letadla a letěli na prohlídku města. Zprvu jsme byli trošku nervózní z technické kvality letounu, které na první pohled připomínalo dvouplošník z první světové války, ale po ujištění že je "old but great," na chvíli odkládáme pud sebezáchovy.





    Po vyhlídkovém letu jsme zkusmo pobyli se závodníky na mezi u aeroklubu, ale jediným výsledek tohoto počinu bylo motání se těsně nad mezí mezi spoustou lidí. Ten den byla k vidění i jedna srážka, ke které naštěstí došlo v malé výšce a skončila pouze pár salty a kotrmelci po větru. Byrokraté z Bukurešti nedovolili Pitrýskovi létat pro jednoho Gambáčka vypitého k snídani (mnoho místních pilotů mělo podobný jídelníček) a dostal z celodenního usilovného dialyzování na startovišti úpal. Děkuji, rumunskou Ranou nemusím a raději jsem odlétnul do stínu k autu, zatím plnému dobrůtek z Plzně a Popovic.