Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do rubriky.
Romanie aneb Bájná země na východě

Charlie (Karel Vejchodský, Tranďák 27)
Pitrýsek (Pavel Vagner, Tranďák 24)
Stromák (Anka Gavenčiaková, stíhačka Fancy 28)

    Nápad vyrazit za létáním do rumunských Karpat se v našich hlavách zrodil někdy zjara, když jsme s Pitrýskem nad pivkem přemýšleli, kam to v létě namířit tak, abychom poznali nové letecké terény, veskrze neposkvrněnou přírodu a také zažili nějaké to menší dobrodružství.

    Expediční přípravy byly docela kvalitní, pomocí internetu jsme zkontaktovali několik lítačů z tamnější oblasti, abychom si ujasnili, na která pohoří a kam naplánovat cestu a abychom zbytečně neztráceli čas přímo na místě. Několik rumunských padáčkářů se nám skutečně ozvalo (možná trpká rána pro ty, co si myslí, že v Rumunsku není ani elektrický proud, natož připojení na internet), a tak jsme měli celkem jasno, co chceme v Rumunsku všechno vidět a prolétat. Také jsem pomocí naskenované automapy a programu OziExlorer nabookoval pár stovek waypointů několika pohoří do GPS (během našeho pobytu jsme zjistili odchylku od skutečnosti mezi 100-400m, což bylo skvělé). Odjezd byl po pár odkladech zvolen na čtvrtek 10.8. a jako třetí člen byl do našeho, již tradičně expedičního terénního vozu Warťas, přijat zástupce Slovenska Stromák. Takže se připoutejte - vyjíždíme, "ryntyntyntyn"!

Kap. 1 - Mistrovství Rumunské republiky v PG
    Záměrně jsme jako první cíl naší cesty zvolili městečko Cluj - Napoca (Kluž), kde se měl konat závod rumunských paraglidistů o Mistra republiky. Přijeli jsme do místního aeroklubu Dezmir v pátek dopoledne a čekalo nás první překvapení. Hned po příjezdu jsme se pozdravili s pár známými z e-mailů a rozhodli se zúčastnit závodu. Výše startovného nás doslova odrovnala - for free ! "OK," řekli jsme si, "jsme v Rumunsku, tady je možný všechno" a vlezli do aeroklubáckýho autobusu, zpod kterého vylezl olejový černoch, z něhož se po umytí Solvinou vyklubal řidič. Ten to s námi hnal na nějaký kopec, přičemž rychlost tohoto vozu se pohybovala v rozmezí 0-30km/h dle obtížnosti terénu. Co chvíli někdo vystupoval a šel raději podél autobusu, aby se neuvařil v tropickém vedru.

    Organizátoři závodu však nenašli vhodný terén a pro riziko bouřek nás zavezli na exkurzi solného dolu v městečku Turda. O naše ubytování v postelích v aeroklubu se postaral místní instruktor PG školy Babacu, který nám domluvil i stravování zadarmo. Vydatné snídaně, svačiny, bohaté večeře, sprchy a veškerý možný komfort nám daly vzpomenout na slova kamarádů lítačů, kteří nám prorokovali smrt hladem.

    V sobotu ráno jsme navštívili briefing pilotů a požádali o simultánní anglický překlad. Jeden z pilotů, který by nás rád viděl v týmu, nám ze začátku překládal plány organizátorů, ale poté, co vypukla divoká diskuze a kdy se začali závodníci mezi sebou hádat, nám došlo, že organizování podobných závodů v této zemi je ještě v plenkách. Nakonec se rozhodlo, že Mistrovství Rumunska bude probíhat na mezi s převýšením 100m, což jsme ocenili, opustili závody a jeli se podívat na nedaleký terén Rimetea v Muntii Trascau. Nádherný, jižně orientovaný skalnatý hřebínek nás přivítal bouřkou. Bouřkové počasí v odpoledních hodinách nás ostatně provázelo v několika dalších dnech naší výpravy. Jeli jsme se tedy vyčachtat do solného bahna kousek od aeroklubu - konečně víme, jak se cítí prase ve svém živlu.

 Bez komentáře

    Také večírek na echt rumunské diskotéce v Cluji se vyvedl.

 Děvčata z aeroklubu byla přítulná


    V neděli dopoledne jsme vlezli do parašutistického letadla a letěli na prohlídku města. Zprvu jsme byli trošku nervózní z technické kvality letounu, které na první pohled připomínalo dvouplošník z první světové války, ale po ujištění že je "old but great," na chvíli odkládáme pud sebezáchovy.


 Cluj Napoca z oken parašutistického letadla


    Po vyhlídkovém letu jsme zkusmo pobyli se závodníky na mezi u aeroklubu, ale jediným výsledek tohoto počinu bylo motání se těsně nad mezí mezi spoustou lidí. Ten den byla k vidění i jedna srážka, ke které naštěstí došlo v malé výšce a skončila pouze pár salty a kotrmelci po větru. Byrokraté z Bukurešti nedovolili Pitrýskovi létat pro jednoho Gambáčka vypitého k snídani (mnoho místních pilotů mělo podobný jídelníček) a dostal z celodenního usilovného dialyzování na startovišti úpal. Děkuji, rumunskou Ranou nemusím a raději jsem odlétnul do stínu k autu, zatím plnému dobrůtek z Plzně a Popovic.


pokračování článku

 Návrat na domovskou stránku