Kap. 2 - Fagaraš
    S nástupem dalšího týdne se loučíme s naším dosavadním hostitelem Babaculem, pár novými kamarády a jedeme zkusit Rimeteu. Opět bouřky, a tak Warťáka pobízíme k cestě do města Alba Iulia, kde máme schůzku s dalším rumunským instruktorem a jak zjišťujeme, také s pár otravnými veksláky a žebrajícími cigáňaty. K večeru se ještě přesunujeme pod pohoří Muntii Fagaraš a konečně první noc spíme i pod stanem a vaříme si vlastní jídlo.



    Výjezd do výšky 2000m n.m. zvládl Warťas na výbornou. Zjišťujeme ale, že startoviště zasekané v hlubokém údolí rozhodně není pro padáčkáře, co se mají rádi. Také vhodné přistávačky jsme si nikde nevšimli. Jen Stromák vytáhl svého glajdáka se slovy "Fancy všetko zvládne" a chystá se ke startu. Počasí je opravdu na takovéto velehory výborné, téměř bezvětří a chmurky začínající termiky, ale Fagaraš na létání pro neznalé místních podmínek podle mě a Pitrýska určitě vhodný nebude. Hodinku opruzujem Stromáka, než si to uraženě sbalí a vyrážíme na výšlap na jednu z nejvyšších hor Vf. Buteanu - 2507m n.m. Odpoledne již nad Fagarašem hřmí, a tak směřujeme na další pohoří - Muntii Harghita.









Kap. 3 - Konečně super létání
    Ve městě Miercurea Ciuc (Čuk) na úpatí Harghity již máme díky našemu ministru zahraničních věcí Stromákovi domluven sraz s místním lítačem Radu Baracem. Ten nás již v přítmí zavede na tábořiště poblíž terénu, kde budeme další dny létat a hostí nás pečenými kuřátky a místním pivem Ciuc. Na pohostinnost rumunských padáčkářů jsme si už zvykli, a tak se nedivíme. Po probuzení se díváme na plytkou mez s převýšením asi 120m a pěkným předpolím. Sakra, já myslel že budeme létat na Harghitě, která má na pohled charakter našich Jeseníků, na mezi se můžu plácat i u Brna!

    Kecáme i s otcem Radka - Miki Baracem a ten nám říká, že lepší terén než mez u které stojíme v Rumunsku není a že Harghita je na termiku hluchá.

    Dáváme si piváky a sledujeme dopolední slety pár Mikiho kurzíků. Pak se necháme přemluvit a čekáme na startu na interval. Opravdu to začalo bušit, a to docela brutálně. Nad stromy středíme 2-3m/s stoupání a s Pitrýskem jako jediní ucho na ucho točíme nad kopec.



    Po půlhodince se dostávám zhruba 800m nad start, když se nade mnou tvoří temnější macatá potvora. Když z ní začne kapat a vzpomenu si na odpolední bouřky předchozích dní, tak mě to donutí nějakou minutku spirálovat až k zemi, protože to začíná sát opravdu dost silně už od malých výšek. Naším předchozím vyškrábáním sklízíme obdiv rumunských lítačů. Večer začíná z protější Harghity stékat vzduch z hor do údolí, a tak se při západu slunce vozíme nad rozpáleným Miercurea Ciuc; nádherné létání.



    Další den počasí působí na náš organismus již opravdu zabijácky a ve vedru 40°C volíme raději pobyt u krásného jezírka. Odpoledne přece jen vytáhneme nářadí, ale na termiku čekáme marně. K večeru se tradičním líbáním na tvář a sliby, že určitě zase přijedeme, loučíme se srdečnou rodinou Baraců, na památku od nich dostáváme kukly a Stromák větrovku a vyrážíme na Muntii Bucegi pod Brašovem. Přenocovat se chystáme v lese, ale po pár historkách z filmu Blair Witch a protiútoku lišky na Pitrýskův kámen raději jedeme v noci až pod Bucegi do kempu u města Sinaia.