Kap. 4 - S údolkou nejsou žerty
    Ráno opět jak vymalované a kabinovou lanovkou jsme vytáhnuti do 2100m n.m. Jako obvykle krásný až kýčovitý rozhled na okolní krajinu nám kazí velmi silné termické závany. Placatíme se na kopci a když už to vypadá, že se termika trošku uklidnila, startuju. Během svého letu ze začátku vybírám pár hezkých klapanců a velmi rychle zjišťuju, že start byla neuvěřitelná blbost. Plně zašlápnut ve speedu podél svahu sleduju na GPS dopřednou rychlost mezi 5-8km/h a snad díky všem možným nadávkám se se štěstím propracuju nad louku v půlce svahu.



    Odměňuju se v místním bufetu a docela rezolutně odmítám Stromákovy návrhy na let na ne zrovna závodním Fancy, přičemž ji Pitrýsek ještě pacifikuje přímo na kopci. Škoda, že jsme tu nepotkali žádné místní znalce létání, určitě by k mému zážitku nemuselo dojít. Chceme si pořádně zalítat a k tomu nám moc hory typu Fagaraš nebo Bucegi nebo naopak 100m meze moc nevyhovují - jedeme na sever země.




Kap. 5 - Vytoužený terén "Egg hill"
    Během přejezdu do městečka Vatra Dornei se nám stala nemilá věc - ztratili jsme mapu s vyznačenými terény od místních lítačů, takže nejen že si v ní nemohu podtrhávat nadpisy červeně, ale v podstatě přesně nevíme, kde se nachází hora s příznačným názvem "Vejce," jež má mít převýšení 800m.



    Navíc dopoledne byla docela silná inverze a veškeré okolní kopce leží v mlze. Po snídani se však mlha rozpouští a kousek od nás spatříme kopec, jehož holý vrcholek by mohl po pár pivech vejce připomínat. Na co nás však upozorňovali všichni lítači - nahoru se dostanete pouze pěškobusem. Můj návrh jet se raději někam vykoupat je zamítnut, a tak se schyluje k nejhoršímu.



    Zabijácký výstup nám trval asi 2 a půl hodinky, doporučuji pro masochisty.

    Zato létání na vejci pro nás bylo obrovskou odměnou a odpoledne blbnem v termice. Na cross-country do liduprázdného Muntii Suhard se nám nechce, a tak poletujem kolem kopce. K večeru z místní hospůdky vidíme slítávat padák. Nějaký Rumun asi šel přes 2 hoďky na kopec, aby pak letěl 20 minut dolů. Řekl bych velmi špatný poměr cena-výkon. Alespoň potom pokecáme u šampaňského, kterým svůj slet oslavil - opravdu nenároční lidé.

    Na druhý den se snažíme u nějakého farmáře domluvit odvoz na kopec koňským povozem, ale domluva našimi jazyky je téměř nemožná. Proto nám pomáhá papír, na němž je namalována hora, my tři s bágly na povoze, datum a čas a také nezbytná otázka "Lei ???". Po diskuzích s několika farmáři plných mávání rukama i nohama domlouváme vývoz u jednoho zemědělce za vskutku vysokou cenu, v přepočtu zhruba 18,- Kč. Ráno jsme však zaspali, a tak je z koňského vývozu prd a my znovu šlapem. Humus.



    Létáním si ale naštěstí vše vynahrazujeme a lítáme jak o život, dostupy zhruba 2800m n.m., stoupáky 3-5m/s. Jen na delší XC nemáme moc odvahu, přece jen se nám v případě vyhnití nechce jít 2 dny pěšky z nějaké divočiny.










    Naším stylem létání udivujeme místňáky, a tak nás jejich boss Nelo, hoteliér z Vatra Dornei, zve k sobě na hotel, abychom nemuseli spát jak nějací chudáci pod stanem. Večírky v lázeňském městečku jsou velmi příjemné. V pondělí odpoledne nás opouští Stromák, ve středu ráno musí do práce, a tak jsme jí trošku škodolibě popřáli příjemnou cestu po rumunských a maďarských železnicích.