9.srpna
    Vstáváme opět za svitu vycházejícího slunce a přesouváme se do údolí Vrata ke slapu Peričnik. Slap Peričnik je dle mého názoru nejhezčím vodopádem v Julských Alpách. Je tvořen dvěma vodopády - velkým a malým. Unikátní je možnost oba obejít i zezadu, vede zde totiž cesta pod skalním masivem, po němž vodopád stéká.





    Pokračujeme dále údolím až na Aljažev Dom (1015m), kde necháváme auta. Chata Aljažev Dom je výchozím turistickým bodem pro výstupy po okolních vrcholcích (zejména turisticky oblíbený Triglav severní stěnou, dále Sterar, Pihavec, Rijavina, Škraltica). Právě Škrlaticu (2740m) si vybíráme pro náš výstup i my. Jdeme na těžko (stany spácáky, feratové sety, jídlo, voda), cesta je již od začátku velice strmá, lesní pěšina se postupně mění v suťoviště.





    V odpoledních hodinách jsme již na místě předpokládaného bivaku (Bivak IV - 1980m), kde stojí plechová chata, která umožňuje přespání a úschovu batohů návštěvníkům. Rozhodujeme se ale postavit stany a po chvíli hledání co nejméně strmého místa vybíráme místo kousek nad Bivakem IV. Poměrně fouká, jsme ale zato odměněni nádherným výhledem na Triglav přímo ze stanu. V podvečer přicházejí horské ovce. Zprvu z nich máme srandu, ale když jich přijdou celkem čtyři tucty a začnou žrát stan, tak už to taková sranda není.










10.srpna
    Vstáváme již před úsvitem, abychom neprošvihli východ slunce. První sluneční paprsky si k nám proráží cestu již před šestou hodinou ranní, ve výšce 2000m se jedná o poměrně zajímavý zážitek. Po snídani se vydáváme cestou ke Škrlatici, se svými 2740m druhému nejvyššímu vrcholu Julských Alp. Přístup pod samotnou horu je strmý, vrcholové partie jsou zajištěny poměrně vzdušnou feratou. Přibližně v jedenáct hodin jsme spolu asi s deseti Slovinci na vrcholu.

    Vrchol Škrlatica nabízí krásné výhledy zejména na nedaleký Triglav, opačným směrem se v dálce tyčí rakouský Dachstein.





    Návrat stejnou cestou, v Bivaku IV si vyzvedáváme batohy a hurá na ham and eggs na Aljažev Dom. Jdeme se ještě lehce projít k severní stěně Triglavu a vracíme se ke slapu Peričnik, kde se rozhodujeme bivakovat. Nacházíme úžasnou skalní plošinu jako stvořenou pro přespání čtyř lidí. Noční koupel ve vodopádu je naprosto fantastická.




11.srpna
    Dnešní ráno nezačíná nejlépe, náš bivak u vodopádu neunikl správci Triglavského národního parku a pokutuje nás 25 € na osobu. Přesto to ale stálo za to, tak úžasné místo široko daleko žádný kemp nenabízí. Na dnešní den volíme cykloturistiku, máme v plánu projet stezkou Radovna, přes Pokljuku až k Bohinjskému jezeru. Tomáš s Janou bicykly nemají a proto volí různé pěší túry v okolí Bledu s tím, že nám převezou auto na Bohinj, což je výborné.

    Cyklostezka Radovna měří přibližně 20km, je vedena menší asflatovo-štěrkovou cestou podél stejnojmenného potůčku. Zajímavostí stezky jsou různé atrakce nebo přírodní úkazy (starý mlýn, obrovský kámen u cesty, ke kterému se váže jednoduchá legenda atd.). Cesta končí ve vesničce Krnica, ze které je možno sjet do turistického centra Bled nebo pokračovat vzhůru poměrně náročným a dlouhým kopcem na Pokljuku. Volíme druhou možnost, táhlé stoupání si zpříjemňujeme vynikajícím opečeným selátkem (slovinsky pujsek na žaru) v hospůdce Zatrnik.





    Pokljuka je v podstatě náhorní plošina ležící v nadmořské výšce okolo 1300m, skýtající řadu možností k vycházkám po planinách a horských stezkách. Každoročně se zde pořádají běžkařské nebo biatlonové závody zařazené do světového poháru.

    Přibližně 15km lesním okruhem projíždíme po cestičkách Pokljuky, mezi turistické zajímavosti patří planina Javornik s dřevěnou vesničkou, kde máme pocit, že zde čas plyne pozpátku. Je odsud přes řadu salaší a seníků pěkný výhled na skupinu hor v okolí Triglavu.



    Z Poklujky sjíždíme vedlejšími cestami přes polozapomenuté vesničky až k Bohinjskému jezeru, na jehož západní straně je umístěn kamp Zlatorog, kde se setkáváme s Tomášem a Janou a společně stavíme stany. Máme našlapáno 80km a už se těšíme na teplou sprchu. Nevečer začíná pršet.