Druhý soutěžní den nebylo počasí dostatečně přesvědčivé, takže jsme vyjeli na startoviště Veliki vrh. Protože čeští závodníci mají bohaté zkušenosti s malými startovišti v průseku v lese a z jediné rampy, záhy poměrně snadno obsadili nejvýhodnější místa pro stavbu křídla.










    Snad vyhlášení první disciplíny přivolalo déšť. Všichni měli čistá konta, byli příznivě naladěni v očekávání prvních soutěžních letů. Déšť nás sehnal pod křídla, ale zatím nám nemohl zkazit náladu. Těšili jsme se na horký whirpool z lázní ve Zreče. Po každé přestávce v dešti jsme pečlivě osušili křídla, čas plynul a začínalo být zřejmé, že dnes soutěžní kolo neodlítneme. Nakonec zaznělo "task canceled" a většina začala balit.







    Vysvitlo sluníčko, které zlákalo několik místních k letu. Bohužel hned první startující udělal při rozběhu velkou chybu, kterou se mu již nepovedlo napravit a bezprostředně po startu následovalo přistání 10 m pod rampou, kde ve vysoké trávě ulehčil své peněžence o dvě trapézky a jeden uhlíkový speedbar na svém krásném, skoro novém Combatu. To vzalo asi na hodinu chuť dalším startujícím. O kousek níž na silnici již číhal Lubin, který kromě jiného umí i slepovat zlomené uhlíkové speedbary.

    Třetí soutěžní den na nedalekých hranicích s Rakouskem stále číhala vlnící se studená fronta. Jedinou naději skýtaly terény na jihozápadě Slovinska v oblasti Primorje, poblíž lítačům dobře známého městečka Ajdovščina. Naskákali jsme do aut a přejeli celé Slovinsko na délku, aby nás po příjezdu na Kovk přivítalo krásné počasí s překrásnými kumuly, i když na časnou hodinu už poměrně vyvinutými.



    Soutěžně naladěni v očekávání dlouhých přeletů jsme bleskově postavili křídla, aby nám vzápětí posloužila jako deštník.







    Po vysušení křídel a brífinku odstartovali předletci. Vítr z plachet nám vzaly první startovní výstřely z nedalekého Cb, o jehož vývoji a směru pohybu jsme vedli dlouhé diskuze završené po několikerém odsouvání startovního okna zvoláním "task canceled".





    V tu dobu jsem měl již křídlo sbalené a namířeno k nedalekému 30 km vzdálenému moři. Cestou jsme sledovali piloty využívající poslední okamžiky k létání před příchodem bouřky a nevěděli jsme, jestli máme závidět pěkné polétání a nebo strach z bouřky, která se nakonec přece jen vydala směrem ke startovišti. Jasno jsme měli po sjezdu z kopce, kdy startoviště zmizelo v tmavošedém závoji prudkého deště. Moře bylo teplé, mokré a slané, ale velice dobré a osvěžující.



    K večeři jsme měli italskou pizzu v Itálii. Tímto experimentem jsme ověřili, že dát si italskou pizzu v Itálii neznamená, že bude lepší než ve Slovinsku.