Středa 31.8.2005
    Po včerejší večerní párty s pikantními stejky a následným nočním békáním u kytary se v kempu na stadioně ještě po sedmé hodině ranní vůbec nic nehýbe. Ani slunce nezáří v obvyklých 7:30 těsně nad východním hřebenem, protože skrz hustou ranní mlhu není vidět ani na opačnou stranu fotbalového hřiště.

    "Duní tady jak mamutovi z prdele!" přichází ze startoviště dolů do kempu poměrně výstižná SMS zpráva. Přesto je všech 140 pilotů postupně odvezeno na Kobalu, kde je rozhodnuto vyčkávat na zklidnění větru.

    "Nikoho nepustím dolů, dokud se neodletí disciplína!" vykřikuje Honza Habermann u železné závory na přístupové cestě ke startovišti a dlouhou březovou větví zahání pesimisty, zbabělce a veškerou pochybovačnou havěť zpátky na start.

    "Krindy, pindy, je to windy," hodnotí kdosi výstižně dnešní meteorologickou situaci a Karel Vrbenský vyhlašuje v poledne na briefingu krátkou disciplínu přes čtyři kravská lejna v trávě s cílem u pátého. V cíli se tentokrát nebudou kontrolovat GPS tracklogy, ale podrážky všech závodníků.

    Ani tři mexické vlny, provázející odlet odvážného rogalisty s paraglidistou krátce před 14. hodinou nemají valného účinku a oba velice rychle opouštějí turbulentní prostor před startovištěm a letí si sednout do údolí k Tolminu. Poslední briefing v 15:00 pak definitivně ukončuje dnešní povalování na startovišti a je vyhlášen nesoutěžní den.

    "Když si spočítám náklady na svoji letovou hodinu, tak Boeing je lacinější," uzavírá dnešní slunečné odpoledne Vlastík Hloušek a spolu s dalšími odjíždí dolů, zatímco odvážnější rozbalují vrchlíky a jdou se alespoň proletět.