Čidlo zrychlení
    Každý z nás je vybaven pozoruhodně citlivými čidly zrychlení, která se výborně hodí pro létání v termice, poznáme-li ovšem jejich schopnosti i omezení. I velmi malé zrychlení dokážeme ucítit, ale jakmile zrychlování ustane a pohybujeme se konstantní rychlostí, necítíme vůbec nic. Zkušenosti z našich aut či výtahů nám to jasně dokazují. Cítíme počáteční zrychlení, ale jakmile se už pohybujeme ustálenou rychlostí, necítíme nic až do okamžiku počátku zpomalování při brždění. Toto naše čidlo zrychlení je vynikající pro termické létání.

    Druhou naší důležitou schopností je představivost. Stejně jako dokážeme sestavit myšlenkový obraz místnosti pohroužené do tmy pouhým blouděním a narážením do nábytku, tak jsme schopni si také představit neviditelné proudění vzduchu, kterým prolétáváme.

    Jak na to? Představme si znovu našeho pilota. V okamžiku nalétnutí stoupáku začíná pociťovat zrychlení. Při pronikání do jádra použije všechny své smysly k tomu, aby rozeznal silný nárůst rychlosti stoupání. Jedna sekunda zpoždění v této fázi znamená, že se stále ještě nachází v jádru. O dvě sekundy později už opouští jádro, což pozná podle snižování zrychlení (jakoby padání). Jedna sekunda zpoždění na zpracování informace a pilot nasazuje na zatáčku. Kluzák sice zareaguje se zpožděním dalších dvou sekund, ale v této chvíli se pilot stále ještě nachází ve stoupáku.

    Dobrá, ale stále nám ještě vadí ten dvojí problém se zpožděným zpracováním informací a opožděnou reakcí kluzáku. A tady přichází na řadu právě představivost. Pilot si nyní skládá myšlenkový obraz stoupáku, kde se v něm nachází, kam vlastně letí a konečně i co je potřeba udělat, aby správně umístil svoje kroužení do jádra. S každou další otáčkou připojuje další a další informace k této své myšlenkové mapě tak dlouho, až je středění úplná brnkačka. Zjednodušeně řečeno - letíte např. k jihu a začínáte cítit, že vypadáváte z jádra. Dojdete tedy k závěru, že jádro je víc na sever a po obratu o 180° protáhnete na pár sekund zatáčku naplacato a pak pokračujete opět v kroužení. Teď už ale kroužíte více severněji a měli byste se tedy nacházet blíže k jádru.

    A není pojďme k dalším detailům. První krok je tento - pilot nalétává jádro a vyhodnotí tuto skutečnost o jednu sekundu později. Protože ale ví, že jeho kluzák má dvě sekundy zpoždění, nasadí k zatáčce okamžitě. Velmi brzy tak začíná kroužit v jádru, i když musíme připustit, že ne příliš přesně ustředěn.

    Druhým krokem je poznání, že kluzák je ve skutečnosti prodloužením pilotova těla. Tak jako ucítíte, když přistoupím a strčím do vás, stejně tak jste schopni cítit, že termika strká do vašeho kluzáku. Ale jak si poradit se situací, kdy je křídlo na jedné straně zvedáno, zatímco na protilehlé straně klesá? Konec konců obojí souhlasně způsobuje zatáčení kluzáku na jednu a tutéž stranu. Stoupání bude spojeno se zrychlením směrem vzhůru a objeví-li se na jedné straně křídla, způsobí jeho zvedání. Klesání či zmenšené stoupání (relativní klesání) bude naopak spojeno se zrychlením směrem dolů (pocitem padání) a objeví-li se na jedné straně křídla, způsobí jeho pokles.

    V konečném součtu ale rozlišování stoupající nebo klesající strany nemá až tak velký význam. Proč? Protože v obou dvou případech je kluzák odváděn ze směru, kterým chcete letět! Buďte vždy pány situace. Nenechte se vyklopit ze stoupáku a zatáhnout do klesání.

    Další fintou je ovládání rychlosti. Zpomalujte ve stoupání a prolétávejte klesáním na vyšší rychlosti. To platí i ve stoupácích. Někdy může být jádro stoupáku tak úzké, že se v něm prostě nedá kroužit. Jindy je termika rozbitá bez stálých jader. Jestliže co nejvíce zpomalíte v okamžiku, kdy ucítíte stoupání, dokážete prodloužit čas, který v tomto stoupání strávíte. V závislosti na rychlosti a výšce (ne v 50 metrech!) zpomalte co nejvíc. Stall? No dobrá, příště to se zpomalením tolik nepřehánějte. I tak budete překvapeni, na jak malou rychlost je možno přibrzdit v silném jádru. Než ale začnete s pokusy, ujistěte se nejprve, že máte dostatečnou výšku na zvládnutí nenadálých situací.

    A jaká že je úloha variometru? Jakmile máme ustředěno, vario spokojeně piští spojitým tónem, což je super, protože teď už budeme mít jenom omezenou odezvu z ostatních zdrojů. Současně nás dokáže upozornit na chybné ustředění a proměnlivou rychlost stoupání s ním spojenou.

    Neexistuje žádná náhražka praktického nácviku, žádný trenažér. Nejlepší způsob poznání, jak si vedete, je vyrazit na závody. Nepotřebujete k tomu ani nijak výkonné křídlo. Já sám jsem na svých prvních závodech ulétl 185km na kluzáku střední třídy. Pokládejte otázky. Čtěte vše dostupné. Kupte si na amazon.com kopii "Cross Country Soaring" od Mistra světa Helmeta Reichmanna - o tom všem se tam dočtete mnohem podrobněji. Prohlédněte si např. tyto stránky, najdete v nich klasická pojednání o plachtění.