Čtvrtek 18.9. - boj o přežití
Dnes je po několika větrných dnech překvapivě velmi stabilní den se slabým větrem a dostupy sotva 200 až 300m nad vrcholky místních velikánů (kopečky 4000 až 4300 metrů). Task je vypsán jenom 51km dlouhý, ale vzhledem k dnešnímu slabému dni i docela náročný.
Po startu ve výšce 3900m první otočňák na stejném hřebeni (4100m), potom nazpět přes start, přeskok přes údolí s městečkem Telluride na protější horské pásmo s otočňákem hluboko v masívu hor (4170m). Tento přeskok se ukaze jako tvrdý oříšek pro většinu závodního pole, neboť nikdo není schopen nabrat výšku nad startovačkou a skoro polovina závodního pole po více než hodinové urputné bitvě se silnou údolkou a ostrýma ale nefungujícíma bublinama přistává v úzkém údolí v městečku. Někteří méně šťastní dokonce musí sami sebe zavěsit na strom, protože hluboko položený otočňák, silný vítr a skoro žádné použitelné stoupáky vytvořily opravdové peklo pro návrat do krásných mýtinek dole v údolí.
Zbytek závodního pole se při návratu z otočňáku č.2 pokouší chytnout v rotoru za startovacím hřebenem na skalnatém hřebínku s jenom úzkou horskou bystřinkou jako místem na přistání pro méně úspěšné. Po pár pokusech o opětovné přeskočení na startovací hřeben a otočení dalšího otočňáku trati zůstává ve hře jenom pětice pilotů. Zbytek to buď zapíchnul 30 až 40m pod vrcholem, ale z druhé, té špatné strany a nebo dělají slalom mezi stromy a skalami v zoufalém úprku do údolí.
Toto bude ale také poslední bodovaná vzdálenost, neboť organizátoři vyhlašují rádiem zastavení závodu kvůli přivolané záchrance po nehezké nehodě, kterou byl postižen v blízkosti startu Bruce Tracy. Já a čtveřice úspěšnějších bojovníku-pilotů se rozhodujeme, kvůli nedostatku možností na přistání a taky abychom nebyli v cestě helikoptéře, co nejrychleji pokračovat v trase závodu do dalšího údolí.
|
Tam také společně po dalších deseti kilometrech boje přistáváme. Veliký obdiv si ale dnes zaslouží český pilot Honza Rejmánek, který riskoval svůj život a přistál mezi skalami ve velmi turbulentních podmínkách, aby pomohl nešťastnému pilotovi.
Pátek 19.9. - kolotoče na nebi ve městě
Dnešní den vypadá již od samého brzkého rána mnohem lépe - sluníčko a krásné podzimní teplé ráno bez mráčku. Během cesty na start vládne v autech atmosféra jiskřivé naděje na VELIKÝ den. Dnešní 42km dlouhý task byl postaven tak, abychom zůstali v údolí městečka Telluride. Hned po startu přeskakujeme údolí na protější hřeben hor. Podmínky nám dnes dopřávají dostupy až do 5100m. Ale po otočení prvního otočňáku všichni zjišťujeme záludnost vysokých dostupů. Sice máme konečně všichni možnost se podívat na ty krásné hory v okolí z ptačí perspektivy, ale postup na bod č.2 je touto cestou skoro nemožný - protivítr dosahující rychlosti až 45km/h ve výšce 5000m znamená souboj o každý metr s vrcholky vysokými až 4300m na cestě k nádhernému suťovisku a druhému otočňáku.
Největší favorit závodu Len Szafaryn se mě nepustil ani při urputném souboji s rotorem na cestě za otočňákem a jako druhý s náskokem před zbytkem závodního pole otáčí tolik vybojovaný otočňák. Ale štěstí má podivuhodné cesty - po šíleném rotoru hladké, nafukované a nasluněné třistametrové suťovisko, co více si může pilot přát. A najednou bum! Mohutný kolaps a následuje rotace do kopce, včasná reakce pilota a rána do zad od suťoviska. Všechny naděje Američana v háji a čtyři hodiny pochodu na párek z výšky 3960m dolů do údolí. Ještě než odletím pokračovat na trasu, vyměním si s Lenem potvrzení, že je úplně fajn (až na totální zlost nad neočekávaným setkáním s matičkou zemí).
Vydávám se tedy opět osamocen na zbytek cesty přes údolí se silným bočním větrem otočit závěrečný trojúhelník. Chvilku po mém přistání v údolí dolétá zbytek pole a český pilot Honza Rejmánek potvrzuje svoji formu krásným třetím místem v dnešním rozletu.
|
