Středa 21.7.2004
    Dvojice Vlasta Redl a Vladimír Mišík v podání zpěváka, kytaristy, harmonikáře, paraglidisty, cyklisty, hokejisty, lyžaře a psychologa Romana Skokana včera po půlnoci spolehlivě probudila všechny, kteří se po odeznění poslední bouřky pokoušeli v penzionu Kukačka usnout. U snídaně se ještě Roman naivně dožaduje ranního piva, jako kdyby nevěděl, že bylo během nočního dýchánku všechno vypito. A zatímco jedni se už docela těší, druzí se naopak trošku obávají, že se chystá svoji včerejší produkci dnes v noci zopakovat.

    "Tak dlouho mu manželka vyčítala, že je slaboch a nezmůže se ani na pořádnou sebevraždu, až ji spáchal a ona z jeho peněz žije spokojeně dodnes," vzpomínají v rádiu na amerického komunistu a zpěváka, který si říkal Dean Reed a za okny penzionu se skrz hustou oblačnost jen obtížně prodírá slunce. Pod záminkou poněkud nejasné meteorologické situace je ranní briefing odložen až na jedenáctou, ale možná jde jen o to, aby si piloti mohli ještě trošku přispat. V 11:00 už ale slunce smaží plnou silou a nezbývá, než hromadně vyrazit tentokrát pro změnu na Kozákov.

    "Fasa!" nechává se slyšet při pohledu na malý sklon startoviště zakončený vzrostlými stromy Peter Vrabec, který je v těchto končinách poprvé. Fouká mírný vítr přímo ze západu a na briefingu je vyhlášena 68.3km dlouhá disciplína na letiště Velké Poříčí přes jediný otočný bod v Dolní Kalné.

    Díky dokonale fungujícím vývozům jdou starty jeden za druhým a stejně tak se znovu na startu objevuje jedna skupinka vyhnívačů za druhou. Šťastlivci, kteří se zvedají v silnějších intervalech zhruba 50 metrů nad kopec, padají po chvíli zase zpátky na start.

    Těsně před uzavřením startovního okna v 15:30 se ale podmínky jako z udělání výrazně zlepšují a kromě několika připravených mladých a nadějných stíhá na poslední chvíli start ještě Roman Skokan. Zatímco mladí a nadějní nemají velkou výdrž, Roman se houževnatě zvedá nad start. Těžká rána všem, kteří zůstali na zemi.

    "Skoky, dolů!" hulákají na celý Kozákov ti, kterým se už v hlavách líhne vypsání nové disciplíny a jestli teď Roman odletí, nemohou už vypsat vůbec nic. Po 15 minutách Roman Skokan dobrovolně přistává na startovišti a nová disciplína má tentokrát cíl už na 17. kilometru v Hrabačově u Jilemnice. Otevření startovního okna v 16:00 ale brání nepřítomnost Tomáše Svobody, bez kterého se to dnes zkrátka neobejde. Po dvaceti minutách je konečně Tomáš přivezen a během necelé hodiny odlétají postupně na trať dvě skupinky pilotů s nadmořskou výškou přes 1800 metrů.

    "Během celé trasy jsem udělal jenom tři třistašedesátky," líčí večer u láhve Vavřineckého ročník 2000 suverénní vítěz dnešní disciplíny Radomír Vyhlas, který dolétl do cíle za 16 minut a jehož průměrná rychlost na této krátké trati vyšla 54km/h. Mírným rozčarováním je sice upocených 23 bodů za nejrychlejší dosažení cíle v dnešní kuriózní disciplíně, ale chudáci vyhnívači mají jenom osm. O celé čtyři minuty pomalejší byla dnes Martina Pospíšilová a o další minutu Miloslav Pokorný. V celkovém pořadí závodu nenastal na prvních třech místech žádný pohyb, ovšem na čtvrtém místě musel svoji pozici uvolnit Peter Vrabec Martině Pospíšilové.

    "Holka, všechno ti vydrží tak dlouho, jak dlouho to k tobě putuje," zpívá Vlasta Redl ústy Romana Skokana, Míry Orose a dalších, kteří ani ve tři ráno ještě nechtějí spát. Možná mylně předpokládají, že zítra bude pršet a nebo už nepředpokládají vůbec nic ...