Na rozdíl od klasické fotografie se neudávají rozměry digitálního snímku v centimetrech, ale v bodech (pixelech). Obrázek o rozměru např. 1534x1062 bude tedy obsahovat celkem 1629108 různých bodů, přičemž barva a jas každého z nich bude vyjádřena 24 bitovým dvojkovým číslem (viz barevná hloubka). Čím větší rozměr bude snímek mít, tím větší počet bodů bude obsahovat a tím bude také větší celková velikost soboru dat v daném formátu (JPEG, GIF, TIFF).

    Uvádí-li tedy výrobce fotoaparátu např. údaj 3 miliony pixelů, znamená to teoreticky, že největší rozměr snímku, který lze daným fotoaparátem pořídit, bude 2000x1500. Ovšem pozor - pouze teoreticky, protože na vytvoření obrazu se nepodílí okrajové body snímače a počet aktivních bodů výsledného obrazu je tedy nižší, často i velmi výrazně. Je tedy nanejvýš důležité zajímat se především o maximální možný rozměr snímku.

Vytvoření klasické fotografie z digitální
    Rozměr digitálního snímku hraje velmi důležitou roli také v případě, že hodláme z pořízených digitálních záběrů nechat ve fotolabu udělat klasické fotografie. Protože osvitové jednotky fotolabů pracují s maximální hustotou přibližně 300dpi (bodů na palec), což představuje asi 118 bodů na centimetr, potřebují na vytvoření maximálně kvalitní fotografie o rozměrech např. 15x10cm obrázek o rozměrech alespoň 1800x1200 bodů.

    Běžný člověk ale nemusí využívat maximálních kvalit osvitových jednotek fotolabů (300dpi), protože obvykle až po hranici 150dpi nepozná žádnou výraznou újmu na kvalitě výsledné fotografie. Pak mu ovšem stačí velikost digitálního snímku poloviční, tedy přibližně 900x600, což výrazně snižuje cenu fotoaparátu, který si hodlá pořídit. Obvykle ale není příliš rozumné vybírat fotoaparát s maximální delší stranou snímku pod 1000 bodů, protože takovéto laciné fotoaparáty mají obvykle i méně kvalitní optiku s poněkud nižší rozlišovací schopností.