Na možnost přiostření obrysů objektů na digitálním obrázku přímo ve fotoaparátu panuje tolik názorů, kolik se sejde fotografů. Ale situace není zase až tak nepřehledná.

    Fotografové se z tohoto hlediska většinou dělí do dvou skupin. Jedni tvrdí, že jakýkoliv zásah do obrazu už ve fotoaparátu je nežádoucí, fotoaparát že má vyprodukovat původní snímek a veškeré úpravy je třeba dělat teprve podle uvážení fotografa až mimo fotoaparát na počítači v grafickém editoru. Druzí oponují, že funkce přiostření může často zlepšit kvalitu pořízených fotografií u těch fotografů, kteří zápasit s grafickými editory neumí a nebo nemají k takové technice ani přístup.

    Jako obvykle mají částečnou pravdu obě dvě skupiny a úplnou žádná. Osobně se mírně přikláním ke skupině druhé, protože fotograf sám si přece může rozhodnout, jestli funkci přiostření na svém fotoaparátu zapne či nikoliv, ale co je hlavní, existuje spousta lidí s digitálním fotoaparátem a přitom bez domácího počítače. A nic si nenamlouvejme, takových lidí bude stále přibývat.

    Pořízené digitální obrázky pak posílají přímo do fotolabu, kde se zhotoví klasické fotografie rozměru např. 10x15cm a nikdo už tedy do výsledného obrazu nezasahuje. Tady se zapnutí funkce přiostření obrysů přímo ve fotoaparátu může osvědčit, zejména u jednodušších typů s lacinější optikou nebo méně přesným ostřením, kdy fotografovaný objekt vypadne z hloubky ostrosti. Stejně tak častý je případ, kdy expoziční automatika jednoduššího fotoaparátu za slabého osvětlení prodlouží expoziční dobou (aniž by to fotograf tušil) natolik, že snímek z ruky je potom mírně rozmáznutý pohybem roztřesených rukou.