Pondělí 9.6.2008
    Předpověď počasí nelhala. Je azuro a skoro bezvětří. Již na 8:45 je svolán briefing v kempu, na ten se však většina pilotů díky včerejšímu vydařenému bowlingu nedostavuje. A tak vyrážíme na Javorový víc jak o půl hodiny později. Objevuje se také Petr Kostrhůn, starý mazák, který si dal ranní sprint z Prahy. Stačil to za 3 hodiny až pod kopec.

    Komise rychle vypisuje 53 kilometrů dlouhé kolo zahajující prvním otočným bodem na vrcholu Prašivá, dále nás posílají na Radhošť, poté asi sedm kilometrů zpět, kde máme otočit vysílač pod horou Smrk. No, a pak už zbývá jen protnout cílovou pásku na přistávačce pod Ondřejníkem.

    Z důvodu předpovědi bouřek startujeme ze severně situovaného kopce Javorový již v 11:45. Dle očekávání nám sice po startu termika plachty od šňůr netrhá, ale zase vetuje slova velkého taťuldy Šikece, který hned po odstartování největších favoritů prohlašuje: "Tak to bychom měli, profíků už se bát nemusíme."

    A tak hejno třiceti padáků opakuje koloběh vytočení pár metrů nad kopec a následné hnití dolů. Nicméně časem se většině pilotů daří vydat na trať a bojují v ne zrovna ucelených stoupácích.

    Obecně známý termicky nefunkční otočný bod Prašivá dává za dost své pověsti a mnoho pilotů u něj přistává, nebo jim nedá ten stoupák, co potřebují k přeskoku údolí. Navíc nejrychlejší bandička, které se podařilo Prašivou překonat, vyhnívá a přistává asi na dvacátém kilometru.

    Prvně vyhnilý pilot radši rychle zvedá telefon a volá řediteli závodu, že ten stín je prý kovadlina bouřky a závod má být zrušen. Bohužel s ním všichni souhlasí, dávají uši a za prvních startovních výstřelů přistávají. A už zase prší. No tak dneska máme další odpočinkové odpoledne. Ale aspoň jsme letěli. Na zítra to vypadá zase o kousek slibněji, tak třeba dolítneme.