Úterý 10.4.2007
    Budíček v sedm, briefing o osmé, na tohle časné ranní vstávání si pomalu začínáme zvykat. Bez kafe to ráno nejde a vůbec nefunguje, a tak si latéčko dopřáváme ještě před odjezdem z domečku na paloučku u lesa.

    Člověk ani nemrkne, vyfasuje svačinu, vysílačku a už sedí v busíku cestou na Javec. Dnešní sluníčko má opravdu sílu, a tak odkládáme jednu z pěti vrstev připravených pro let. Je vypsána 101 km dlouhá disciplína se třemi OB (otočný bod) podél krátkého hřebene a dlouhým ocasem končícím daleko v rovinách. Hned po otevření okna se prohnali dva čertíci a polskému závodníkovi vyrobili z uzemněného křídla uzlíček s mašličkou, naštěstí na zemi.

    Rodeo na startovišti, termika foukající ze všech stran, málo času do otevření startu, to vše působilo na naši psychiku. Postupně se většina pilotů, krom tureckého "drevokocúra" Semiho, úspěšně dostala do vzduchu. Zesilující západní vítr, vanoucí přesně po kose přes několik žeber, znesnadňuje zachycení a zvednutí. Pouze první skupinka se dostává do výhodné pozice hned po otevření vzdušného startu, vzdáleného pět kilometrů v rovinách. Zbytek to tlačí v menší výšce, poté se zasekne o hřeben nebo v závětří, kde vyčkává na další termický interval.

    Vítr stále zesiluje, čím níže, tím hůře. Pár pilotů to vzdává, jde na přistání a meziskupinka se snaží zuby nehty vydrápat vzhůru v různých akrobatických manévrech i neletových režimech. Jen ti vepředu jsou naprosto vysmátí a v klidu si letí s výškou základny 1500 metrů na druhý otočňák směrem k větrným elektrárnám. Poté, co se meziskupice opět podařilo vyzvedat, směrem ke 3. OB to měli opět proti větru. Chvilkami to šlo dokonce i 10 km/h. V momentě, kdy to čelní skupina ve složení Ogi, Tomík, Davidek, Nikolaj, Krygel a Andy smaží po větru, zazní ve vysílačkách: "Task is canceled!!!" A tak se nad přistávačkou dějí zajímavé věci, ve snaze dostat se dolů. Pravda, přistávací plácek je malinký a okolní rýžová políčka stále kyprá, a tak není nic neobvyklého, když se v ofisu objevují po kotníky zablácení piloti.

    Můžeme zde sledovat v přímém přenosu skvěle zorganizovaný retrieve back. Připomíná nám to trošku vojenskou strategickou hru, kdy závodníky sledují pomocí GPS lokátorů, umístěných v zapůjčených vysílačkách. Každý má své číslo, vlaječku se špendlíkem a místo na mapě. Tak mají dokonalý přehled o každém závodníkovi, ať se vyskytne kdekoliv.

    Je půl druhé odpoledne, všichni úspěšně na zemi, občerstvení v podobě nudlové polívky a piva v plném provozu, sluníčko hřeje, všichni přežili, tak o co jde?