Sobota 2.6.2007
    Na rozdíl od předchozího závodu v Japonsku se letošní druhý závod Světového poháru koná ve Španělsku v městečku Áger, který se nachází jihozápadně od Andory v překrásném pohoří Pyreneje. Na tento závod jsme se rozhodli vyrazit ve složení Hanička Matyásková, Renátka Kuhnová a má maličkost.

    Již při odjezdu z Hradce Králová to začalo. Bylo 29.5.2007 kolem 19.00 hod. a nám kupodivu nešlo nastartovat Hančino autíčko, které dostalo jméno "Beruška". Ještě štěstí, že Hankytáta je tak schopný mechanik, a tak vše uvedl na pravou míru a my jsme mohli vyrazit. Beruška si pobrukovala, papala diesel a uháněla na cestu dlouhou přibližně 2100 km směrem na cíl naší cesty do městečka Áger.

    Cesta probíhala krásně, vše šlapalo jak má a zhruba za 24 hodin čisté jízdy jsme byli u svého cíle. Osádka naší Berušky, ve snaze ušetřit nějaké ty kačáky nebo vlastně euráky, si razila cestu Francií mimo dálnice. To ale ještě netušila, že si jí krásní uniformovaní a nekompromisní policisti vychutnají a uštědří jim 30 km před cílem pokutu za třiceti sekundové stání u krajnice, a to ve výši plných 80 EUR. Kdyby ti šikovní kluci rozuměli naším nadávkám, tak by u těch 80 EUR určitě nezůstalo.

    Ještě při odjezdu od sličných policistů jsme v Berušce rozdělali na protest proti španělské policii každý jednoho piváka a připili jsme si na její neúprosnost. Naši špatnou náladu však vynahradila místní krása krajiny a tak se nám nálada brzy vrátila. Spokojeně s úsměvem na tváři jsme dojeli do svého cíle a večer celá naše osádka usínala s pocitem, co víc se nám ještě může stát, vždyť jsme si už smůly užili dost a dost.

    Ráno ovšem přišlo probuzení a ihned při prvním pokusu nakopnutí Berušky ta jako naschvál odmítala poslušnost, pouze pokašlávala a nechtěla naskočit. Následně se u ní vystřídalo zhruba celé startovní pole pilotů "rádoby automechaniků", kteří překypovali chytrými radami. I přes všechny skutečně dobré rady jsme nakonec přece jen byli nuceni přivolat místního znalce, který měl být ten skutečný doktor pro naší nemocnou Berušku. Oprava probíhala zdlouhavě a nakonec jsme ji stejně museli odtáhnout do místního servisu, který se nacházel v městečku Balaguer vzdáleného 30 km od Ágeru. V servisu Berušku pan doktor hospitalizoval a to dle jeho sdělení minimálně do pondělí, jelikož sám netuší, co jí schází. No, zkrátka: "Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis." Ale vlastně to už je úplně jiný příběh.

    Další den ráno již probíhala registrace do závodu a tak naše myšlenky alespoň trochu zastřel sportovní duch a my jsme se oficiálně zaregistrovali. Celkem se registrovalo třináct Čechů, snad nejvíc v celé historii Světového poháru. Den registrace byl rovněž tréninkovým dnem a tak jsme všichni naskočili do minibusů, které přichystal pan organizátor a následoval vývoz na start.

    Již ráno bylo počasí jak vystřižené ze žurnálu. Obloha byla jako vymetená, svítilo sluníčko a zdálo se, že nic nefouká. Po příjezdu na start se ovšem situace rychle měnila a ti, co odstartovali mezi prvními, měli ještě regulérní podmínky k lítání. Pro opozdilce bylo vše jinak. Během dne se vítr otočil více méně zezadu a odstartovat bylo velmi obtížné. K tomu ještě docela dost zesílil, takže bylo vymalováno. Po startu se ke všemu ještě prohnalo pár velkých čertíků, řekl bych i čertů jak sviňa, které udělaly v rozložených padácích pořádek a pro ty, kteří ještě neodstartovali, následovalo hromadné balení a sjezd do bezpečí základny.

    Pěkné houpání si užili piloti, co odstartovali, a tak bylo alespoň chvíli na přistávačce na co koukat. Každopádně můžu za sebe říct, že je tady nádherně, no zkrátka krajinka, jak má být a slovy se nedá popsat. Na zítřek se půjdeme určitě všichni vyspat, protože to zítra začne a každý chce podle svých představ získat nějaké to umístění s tím, nebo hlavně proto, že si k tomu ještě krásně zalítá.