Jako druhý v pořadí z letošních svěťáků jsme absolvovali závod v Korejském MunGyeongu. České barvy jsme hájili ve složení Petra Slívová, Martin Orlík, Michal Krysta a Míla Pokorný – ten za vydatné podpory hlavního sponzora – maminky :-)

Bohužel, i přes jinak perfektní organizaci závodu pořadatel Gin zapoměl na tu nejdůležitější věc: Objednat počasí.

První den závodu foukalo tolik, že jsme na start ani nejeli. Druhý den se situace lehce zlepšila, dopoledne byly podmínky dokonce i letové, ale ve 12 hodin se s otevřením okna pořádně rozfoukalo. Silné stoupáky, které na kratičký okamžik snižovaly rychlost větru a dávaly možnost odstartovat, uštědřily každému startujícímu pořádnou ránu hned v prvních metrech letu. Ti šťastnější si zbylou půlku vrchlíku dofoukli a letěli dál, ti méně šťastní či šikovní padali zpět na start. Organizátoři se naštěstí rozhodli kolo zrušit dříve, než se někdo zranil a druhý den byl tedy také bez platného kola. Třetí den závodu jsme na start vyjeli brzy s podobnou předpovědí počasí jako den předešlý. Kolo se podařilo odstartovat už v 11 hodin, kdy byly podmínky ještě dobré. I přes to, že jsem byla nachystaná již při otevření startovního okna, nedokázala jsem se frontou na start probojovat dříve než v půl dvanácté. Tou dobou se už podmínky rapidně zhoršovaly a začalo to vypadat podobně jako při zrušeném kole. Ovšem tentokrát ve vzduchu bylo již cca 80 pilotů a další ještě startovali, třeba i s půlkou padáku. Ve dvanáct hodin už byla situace jasně nestartovatelná a skupina asi 20 pilotů včetně mě smutně pozorovala velkou skupinu odlétající na trať. Trať byla 75 kilometrů po větru a dva stoupáky prý stačily na dosažení cíle. Nejrychlejší byl američan Dean Stratton na Mantře R10, v patách mu byl legendární závodník Jimmy Pacher na Boomerangu 8. Do cíle doletěji skoro všichni co odstartovali.