V ženské konkurenci vyhrála Seiko, která však zapoměla na omezení výšky letu na posledních 15 kilometrech a překročila povolený limit o 500 metrů. Penalizací bylo 0 bodů v kole. Tím se na vedoucí pozici posunula ruská závodnice Marina Olexina na Boomerangu 8. Z českých závodníků jsme se do první padesátky nevešli nikdo a doufali jsme v lepší zítřky.
Ve středu byl i přes přes předpověď silného jižního větru vypsán 50 km dlouhý speed run – čas se počítá každému závodníkovi individuálně. Hned při otevření okna jsem se nacpala na start, protože zůstat na kopci podruhé jsem opravdu nechtěla. Podmínky na start byly tentokrát celkem dobré a tak při prvním možném vzdušném startu byli všichni závodníci již ve vzduchu. Rozhodla jsem se nespěchat s velkou skupinou a odstartovat až později, a tak jsem ve vzduchu vyčkávala ještě dalších 20 minut. Mezi tím první partička otočila první otočňák a vrátila se ke startu, který byl druhým otočňákem. Jižní vítr se jim ale postaral o krušné chvilky a piloti v závětří bojovali spíš o nepřistání na stromě než o rychlý postup po trati. Nakonec na stromě skončil „jen“ jeden z italů, ale velká část skupiny přistála na přistávačce. Bohužel i s většinou Čechů. Ve vzduchu jsem tak z našich zbyla jen já, zrovna na startovní kružnici. Vzhledem k tomu, že jsme viděli co se u startu děje díky první skupině, dotočili jsme výš a ke startu přiletěli nad úrovní hřebene a postup po trati byl celkem v pohodě. Do rádia se občas ozývalo „level 3“ od závodníků letících spodem, ale organizátor se tentokrát rozhodl kolo nezastavit.
Na posledních 20 kilometrech mi bylo jasné, že jsme letěli celkem rychle a rozhodla jsem se zrychlit a zkusit vyhrát kolo v mužské konkurenci – v ženské konkureci byl závod s nulou z prvního kola stejně ztracený, takže jsem neměla moc co zkazit. Uletět skupince se mi podařilo až překvapivě jednoduše, předposlední otočňák...no a všechno jasné - vysvahuju žebírka vedoucí z hřebene do údolí a jsem v cíli...přilítávám k hřebínku...a ejhle....klesák jako hrom...to není možné...než nacházim stoupák, který někde kolem musel být, zjišťuju, že budu přistávat a nemám moc kam. Nakonec jsem si vybrala vyvýšenou cestu vedle řeky a byla jsem za to malé místečko moc ráda. 5 km do cíle...ach jo. Balím a nad hlavou mi přelítává skupinka které jsem tak „pěkně“ uletěla... no, snad to příště vyjde líp. V cíli je 25 závodníků. Vyhrál francouz Lucas Bernardin na Ozonu před američanem Jackem Brownem (Ozone) a italem letícím na dvojlajně od MACu Florianem Hallerem. V ženské konkurenci vítězí Seiko Fukuoka Naville, tentokrát bez penalizace. Já jsem na 29 místě v kole.

Další dny se počasí už jen zhoršuje a poslední den závodu už ani nejedeme na start a prší. Závod je ukončen s dvěmi platnými koly a já doufám, že na dalším závodě – předsvětový pohár v Tureckém Erzincanu, se nám zadaří líp.