Středa 23.6.2004
    "Já důrazně požaduji unimobuňku," nechává se stran ubytování slyšet už při registraci Míra Oros a je zapsán s pořadovým číslem šest. Celkem 24 závodníků je postupně zaregistrováno do závodu, ve kterém se bude na letišti v Zábřehu nedaleko Ostravy soutěžit o padák firmy Gradient, postroj, záložní padák a další zajímavé ceny. Pro přesné vyhodnocování místa doteku se zemí bude používán stejný elektronický terč, jaký se používal při loňských závodech v Krkonoších.



    Před blížící se studenou frontou od západu fouká už od rána na Moravě silný jižní vítr a na briefingu v 8:30 je rozhodnutí o dnešní disciplíně odloženo na 16. hodinu. Lysá hora v Beskydech dává před polednem rychlost větru 8m/s, v nárazech dokonce 13m/s. Pro závodníky se tak uvolňuje prostor k provětrání vrchlíků na ploše letiště, pro Petra Jančíka zase ke svezení zájemců v Blaníku, který patří Slezskému Aeroklubu Zábřeh.

    Ve čtyři hodiny odpoledne má Radek Václavik pro piloty dvě zprávy - jednu špatnou a tu druhou ještě horší. Vítr zatím nezeslábl a létat se nedá. Navíc je na další dny hlášený přechod dvou atmosférických front, takže osud závodu je skutečně v rukou božích. A protože tonoucí se i stébla chytá, je další briefing naplánován na 18:30 v naději, že se k večeru snad přece jen podaří alespoň jedno kolo odlétat. Těsně před osmnáctou hodinou ale Zákopčaník ukazuje na předpovědní mapce popadané smrčky, slibuje na večer pro Moravu 30mm srážek s kroupami a svůj oblíbený výrok "slunce v duši" raději ani nevytahuje.



    Na briefingu v 18:30 je tedy dnešek odpískán a Míra Oros okamžitě nabízí celému závodnímu poli po 50Kč prázdné kelímky, do nichž je možno zdarma čepovat přivezeného piva, co hrdlo ráčí. Trochu to sice připomíná pohádku o hrnečku, který sám od sebe pořád vařil, ale na druhou stranu může jít o klasický případ nakupování zajíců v pytli.