|
Pilotní výcvik – Nouzová přistání II.
9. Uspěchané přistání
Často pozoruji, že se pilot snaží co nejrychleji přistát a mít nouzové přistání konečně za sebou.
To je největší chyba, kterou může udělat poté co se mu podařilo udělat správný rozpočet a dostat se až nad zem! Někdy za to může i jeho nepohodlí na palubě. Právě na přechodovém oblouku, výdrži, prosednutí a dojezdu při správné obsluze vztlakových klapek současně s výběrem vhodného místa na dojezd u nouzové plochy závisí, zda se letadlo rozbije, narazí do překážky, najede do díry, do sena a převrátí se, nebo nikoliv. Mnoho pilotů tak letoun na vysoké rychlosti zbytečně a neuměle přibije k zemi, aby už měli nouzové přistání za sebou. Stane se tak, že letoun odskočí, následně narazí do terénní nerovnosti a problém v řiditelnosti je na scéně. Pokud přistáváme do neznámého terénu, pak na co nejnižší rychlosti blízké pádové, (pokud nám to vítr a překážky dovolí) tím také můžeme přelétnout nerovnosti, do kterých bychom jinak vjeli na vyšší rychlosti.
Vylétaný pilot, který disponuje dovednostmi jak skluzovat v přechodovém oblouku,
výdrži a těsně před dosednutím, umí skluz srovnat, má daleko vyšší šanci přistát na krátkých plochách, které by jiný pilot přelétl a letadlo rozlámal o strom, stráň či remízek.
Nácviky skluzu až do okamžiku těsně před prosednutím letounu považuji za jednu z nutných dovedností, které lze v pokračovacím výcviku poměrně efektivně dosáhnout.
Ke zkrácení přistání lze použít také brždění křídlem, nebo využít silnou boční složku větru. | 
