Nad hladinou moře u přístavu Los Cristianos na ostrově Tenerife se vznáší barevný padák vlečený motorovým člunem a podle úhlu náběhu vrchlíku spíše více hrne vzduch, než letí. Místní rybáři nehnutě sedí na velkých kamenech přímo u vody a trpělivě sledují pohupující se splávky. Nad útesem krouží hejna racků a teplý vítr prosycený vlhkostí od moře šumí ve velkých korunách palem na pobřeží. Vnímám celou tuto scenérii jen jaksi rozmazaně, myšlenkami jsem úplně někde jinde ...

    "Loď, vidím loď!" vytrhl mě náhle ze zamyšlení Milan a skutečně. V dálce na moři se objevila bílá tečka, která se postupně zvětšovala a zvětšovala, až se přihrnul do přístavu obrovský devítipodlažní panelák. Na přídi otevřel ohromnou tlamu přes celá dvě patra a spolu s dalšími asi 50 auty jsme vjeli do jeho útrob, zatímco stovky pěších cestujících nastupovali do horních palub po vysokých schůdcích. Loď byla neskutečně obrovská a celkem by dokázala pojmout 100 osobních aut a 1200 cestujících. Ve zbývajících podlažích byla rozmístěna sedadla a stolečky pro cestující, těžké koberce, bar, restaurace, obchody a dokonce i kino. Přibližně po 4 hodinách plavby a pro suchozemského tvora poněkud neobvyklého houpání jsme přistáli v přístavu Santa Cruz na ostrově La Palma. Obluda nás vyplivla tentokrát pro změnu nedůstojně dírou na zádi, rychlou jízdou vzhůru horskými serpentinami jsme úspěšně dosáhli hledané vesničky a protože už bylo po půlnoci, zalezli jsme do postelí a okamžitě usnuli jako dřeva.

    Ráno jsme nechtěli věřit vlastním uším. Vzbudilo nás totiž kokrhání kohoutů a to bylo neklamné znamení, že jsme se skutečně ocitli v horské vesničce Fuencaliente (Los Canarios) ve výšce asi 700 metrů nad hladinou Atlantického oceánu na nejjižnějším cípu ostrova La Palma a pohled z okna jasně dokazoval, že je tomu skutečně tak. Oproti pobytu na Tenerife, který jsme měli ještě v živé paměti, to byl skutečný balzám na duši.



    Celý ostrov La Palma má pouze 80 tisíc obyvatel a je nádherně malý a přehledný. Těžko tady zabloudí i člověk s těžce narušeným orientačním smyslem. Hlavní silnice jsou na ostrově všeho všudy dvě - jedna dokola kolem ostrova a druhá napříč. Nejlépe snad o rozměrech ostrova vypovídá skutečnost, že vzdálenost z přistávačky na pláži u Santa Cruz na východním pobřeží a přistávačky na pláži v Puerto de Tazacorte na protilehlém západním pobřeží ostrova činí sotva 17km vzdušnou čarou. A rozhodne-li se pilot k přeletu z nejjižněji položeného startoviště Las Indias podél jihozápadního pobřeží až na pláž v Puerto de Tazacorte, má před sebou trasu dlouhou necelých 19km a po příletu nad přístav může trať otočit třeba znovu opačným směrem.

    Ostrov La Palma zatím zůstává stranou hlavního náporu turistického ruchu na Kanárské ostrovy. Na rozdíl od většiny ostatních ostrovů je zde turistů opravdu málo a pláže jsou skoro prázdné, takže se na nich dá v klidu přistávat i v exponovaných odpoledních hodinách. Koupat se dá i bez plavek a v horách nebo v hlubokých lesích celé hodiny nepotkáte živou duši.




    Samozřejmě nás velice zajímalo, jak je to na tak nádherném ostrově vůbec možné. Zjistili jsme, že příčin je jako obvykle hned několik. Naprostá většina masňáků se pochopitelně jezdí na dovolenou na Kanárské ostrovy večer vesele opíjet, dopoledne unaveně válet v posteli a odpoledne povinně smažit na sluníčku na pláži, která je samozřejmě vzdálená nejvýše tak 50, pro sportovněji založené pak až 100 kroků od recepce hotelu. Tuto představu moderního civilizovaného člověka, zaplať Pán Bůh, ostrov La Palma hned v několika bodech nesplňuje. Především je na ostrově poměrně málo hotelů. Jejich další výstavbě brání ohromné banánové plantáže, jejichž produkce je navíc dotována Evropskou Unií a dokud budou tyto dotace existovat, majitelé plantáží svoje pozemky v žádném případě neprodají. Turisté se tedy většinou ubytovávají v typických nájemních domcích po vesnicích, jejichž kapacita není zase tak obrovská. Z těchto vesniček kolem hlavní klikaté silnice v nadmořských výškách okolo 600 metrů, kterými sice projíždí pravidelná autobusová linka, je to ale dolů k plážím po serpentinách často i 10km. To znamená pro typického masňáka další komplikaci. Musí si pronajmout auto, protože pěšky z pláže do kopce by se nepochybně zpotil. Navíc pláží není na ostrově až zas nějaký velký počet. Dají se nalézt pouze podél jihozápadního a jihovýchodního pobřeží a i když k většině z nich skutečně vede silnice, k některým je nutno opravdu sestoupit v závěrečné fázi po strmé cestičce pěšky.

    Ze všech těchto důvodů zřejmě příliš nevyhovuje ostrov La Palma většině typických dovolenkových turistů. Jezdí sem spíše lidé, kteří se sice rádi vykoupou v nádherně čistém moři a poleží si třeba i hodinku na teplém písku liduprázdné pláže, ale vzápětí se zvednou a vyrazí do hor, do lesů, na výlet, na túru, na kolo a nebo ještě lépe na nejbližší startoviště. Nezbývá tedy než doufat, že Evropská Unie nevyplýtvá všechny své prostředky na podporu států východní Evropy, které se ke vstupu horečně připravují a zbude jí i cosi málo na dotaci produkce banánových plantáží na ostrově La Palma.




Terény pro létání
    Stejně jako na Tenerife, Lanzarote a konec konců na všech Kanárských ostrovech, je i na ostrově La Palma převažujícím směrem větrů severovýchod až východ. Zatímco hlavní hřebeny ostrovů Tenerife i Lanzarote se táhnou nevýhodně z jihozápadu na severovýchod a převládajícím směrem svižných větrů jsou tyto hřebeny obtékány z obou stran, vysoký vulkanický hřeben na ostrově La Palma s nejvyšší horou Roque de los Muchachos s vrcholem ve výšce 2426 metrů a táhnoucí se přes celý ostrov ze severu k jihu, ideálně dělí ostrov na převážně návětrnou východní a závětrnou západní polovinu.